Článek
Peking (od našeho zpravodaje) – Měl na svědomí všechna tři česká trestná kola. I bez nich by po protrápeném úseku Markéty Davidové zřejmě české kvarteto o stupně vítězů nebojovalo, ale tím se dvaadvacetiletý Karlík neutěšoval. „Nepočítal jsem, že se budu na střelnici takhle trápit," přiznal juniorský vicemistr ve sprintu.
Se střelbou občas bojuje, ale mužský trenér Ondřej Rybář ho do štafety vybral na úkor Jakuba Štvrteckého kvůli schopnosti střílet rychle. Jenže ani to mu úplně nevyšlo. „Na nástřelu byl enormní vítr. Ale v závodě foukalo o dost míň a já na to nedokázal zareagovat," vyčítal si.
Mikuláš Karlík při střelbě.
„Trochu jsem se ztratil ve cvakání. Nevěděl jsem, kde na tom terči jsem, cvakal jsem tam a zpátky, což je nejhorší. Ztratil jsem čas, a ještě nedobil ani jednu ránu. Mrzí mě to," zpytoval svědomí Karlík, po němž zůstaly dva nesestřelené terče po střelbě v leže a jeden po stojce. „Přitom v tréninku i při nástřelu to vypadalo dobře," pokrčil rameny.
Hrála roli i nervozita z olympijské premiéry? „Ani bych neřekl," zakroutil hlavou. „Na trati to byl slušný výkon, nepřipadal jsem si ani nijak udýchaný," líčil Karlík, jenž se dlouho držel se Švýcarem Benjaminem Wegerem, ale nakonec Michalu Krčmářovi předával až jako čtrnáctý. „Mrzí mě ta střelba, byl jsem trochu ztracený a naštvaný," přiznával.
Zkušenost ze smíšené štafety ale může využít v dalších závodech, v Pekingu jich zbývá ještě dost. „Snad mi to pomůže a budu vědět, jak s větrem na střelnici naložit doufá. Zkušenost to je, i když trochu hořká," hodnotil Karlík.
