Hlavní obsah

Václavík na biatlonové rozlučce létal vzduchem, teď uvažuje o Japonsku

Většina biatlonistů a biatlonistek včetně Terezy Voborníkové po skončení tradiční exhibice na závěr sezony v Břízkách spěchala do cíle, aby se rozloučila s kariérou Adama Václavíka. Nechybělo společné vyhazování do vzduchu, ani šampaňské. „Jsem rád, že přišlo tolik lidí, v klidu můžu pověsit flintu na hřebík,“ usmíval se 32letý rodák z Jilemnice.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Adam Václavík naposledy v akci.

Článek

Zúčastnil se olympiády v Pchjongčchangu 2018 i Pekingu 2022, ale když se nenominoval na letošní hry, rozhodl se biatlonovou kariéru uzavřít. „Asi to byla zásadní věc. Končí olympijský cyklus, kdy přichází nějaká obměna a už v průběhu sezony jsem cítil, že asi nastal čas nechat to tady mladším a posunout se o kus dál,“ vysvětlil ukončení kariéry, které oznámil před týdnem na sociálních sítích.

„Ale už na začátku sezony jsem o tom přemýšlel a trochu si s tou myšlenkou hrál. Říkal jsem si, že by olympiáda mohla být takovou hezkou tečkou, s tím, že pokud bych se ještě chytnul a zajel nějaké výsledky, třeba bych ještě jednu sezonu zkusil. Furt to bylo otevřené, ale to bych musel zajet fakt něco extra, co by mě přesvědčilo a nakoplo. To nepřišlo a postupně jsem byl přesvědčený čím dál víc, že už stačilo,“ doplnil Václavík, který má za sebou jedenáct sezon ve Světovém poháru.

Aby přidal dvanáctou, musel by zažít podobnou renesanci jako Tereza Vinklárková. Ta rovněž oznámila konec kariéry, ale po životních výsledcích pod pěti kruhy ještě zvažuje její pokračování. „Takhle bych si taky představoval se loučit. Jsem za ni hrozně rád, že alespoň jí se to povedlo. Asi není nic lepšího, než když se vám ta dřina a všechny ty roky vrátí za pět minut dvanáct. Ale ne vždycky se to povede. Beru to tak, jak to je,“ přiznal rodák z Jilemnice, který v posledním závodě kariéry v Břízkách skončil v supersprintu desátý.

„Neoficiálně jsem se loučil už v Americe na IBU Cupu a tam to pro mě bylo extrémně emotivní, až jsem nečekal, že to bude takové. Takže teď jsem už malinko emočně vyčpělý, ale užívám si to. Jsem rád, že přišlo tolik lidí a můžu v klidu pověsit flintu na hřebík,“ usmál se vicemistr Evropy z roku 2020, čtyřnásobný účastník MS s kariérním maximem (14.) ze zkráceného vytrvalostního závodu v Pokljuce v minulé sezoně.

Co ho čeká nyní po konci kariéry? „Samozřejmě teď nějaké možnosti a varianty mám, ale nic úplně konkrétního, takže to nechám, jak to vyplyne. V prvé řadě si chci teď odpočinout a vypnout a trochu si užít v uvozovkách toho normálního života a pak se budu rozhodovat, co bude dál,“ naznačil majitel trenérské biatlonové licence A i absolvent magisterského studia tělovýchovy a sportovní edukace.

„Jsem teď nastavený tak, že úplně konkrétní věci neplánuju, protože jsem vlastně plánoval celý život. Spíš se nechám unášet spontánností. Samozřejmě částečně jo, nějaká dovolená padne. Celoživotně mě láká jet do Japonska, takže možná letos to nastane. Cestovat chci a trochu si dopřát. Uvidíme, kolik zbude peněz,“ uzavřel s úsměvem dnes již bývalý biatlonista.