Článek
V o něco skromnější aréně byla už na předchozím šampionátu před jedenácti lety. Jako šestnáctiletá teenagerka v roli diváka. „Na jednom závodě jsem se tu byla podívat, ale už nevím, na jakém. Jestli to byla ta bronzová smíšená štafeta? To si nevybavím, já popravdě tehdy biatlon moc nesledovala,“ směje se.
Po posledním Světovém poháru v Anterselvě spolu s reprezentačními kolegy zůstala v italském středisku ještě týden navíc. „Tam je nádherně. Počasí vyšlo krásně, lepší než moknout v Česku,“ věděla. „I když, jak jsme trávili měsíc na cestách, už to bylo dlouhé a těšila jsem se domů,“ přiznává biatlonistka z Janova nad Nisou.
S koučem Egilem Gjellandem i střeleckým expertem Mattem Emmonsem se snažila vypilovat práci na střelnici, která byla největší bolestí týmu v průběhu sezony.
I termín návratu z vyšší nadmořské výšky se s trenéry snažila vypočítat, aby formu co nejlépe načasovala. Na loňském světovém šampionátu jí totiž běžecky sedla až druhá polovina mistrovství. „Trochu jsme to řešili, ale na den přesně se to stejně nedá vypočítat,“ ví.
Týden v domácích podmínkách věnovala regeneraci, našla si prostor i na vyjížďku na koních, pro niž byly přece jen příhodnější podmínky než pro trénink na běžkách. „Byla jsem v Jizerkách, ale i to, že zrušili Jizerskou 50 vypovídá, jak to tam vypadá,“ říká Davidová.
V Novém Městě na Moravě mají sněhu ze zásobníků dost, ale při závodech bude těžký a bořivý. „Přemrzlý nebude,“ pousmála se česká jednička. „Všechen neuteče, ale bude 11 stupňů, doufám, že to nebude nic hrozného, ale zima vypadá úplně jinak,“ posteskla si.
