Voborníkovou nechtěli pustit k oslavám, musela shánět dres od diváků

Když po svém druhém úseku rozdala rozhovory, vyhověla fanouškům prosícím o startovní číslo a hodila ho mezi ně. Jenže bez něj už nesměla zpět k trati. „Nechtěli mě bez něj pustit do cíle. Mrzelo mě, že jsem tam ty první okamžiky nebyla, ale pak jsem tam suverénně naběhla,“ smála se.

Na vyhlášení ale už číslo opravdu potřebovala, a tak běžela zpět k hrazení, vyžádala si svůj dres se startovním číslem a oblékla ho.

„Ještě na to nejsme moc zvyklí, neměli jsme tam zbraně, hole byly v buňce, tak jsme to museli nějak poslepovat. Aspoň jsme to nezakřikli a dobře to dopadlo,“ culila se Voborníková.

Zkušenosti s oslavami ale už úspěšné kvarteto pomalu získává, ve stejné sestavě získalo loni na mistrovství světa stříbro, teď po téměř deseti letech rozjásalo umístěním na stupních vítězů Nové Město na Moravě.

„Jak jsem viděla Terku odhodit to číslo, tak jsem začala věřit, že to dobře dopadne,“ vtipkovala Jessica Jislová, která štafetu rozjížděla. „Terka mi asi moc nevěřila, že půjdeme na stupně vítězů, když to číslo hodila fanouškům,“ dobíral si parťačku i Michal Krčmář.

Ve skutečnosti byli jeho kolegové z týmu při posledním úseku optimisticky naladěni, dobře věděli, co Krčmář dokáže. A hlasitě povzbuzovali. „V klidu, seš lepší!“ volal na něj v posledním kole trenér a bývalý úspěšný reprezentant Ondřej Moravec. „Já budu zítra bez hlasu,“ tušila Voborníková.

„Moc jsem nepochybovala, Bimbo je prostě srdcař a bojuje ještě o dost víc, když bojuje za tým,“ líčila Jislová. „Za cílem jsem na něj jen ječela, poplácala ho po ramenou a nevím, jestli jsme si od té doby vůbec něco řekli. Ale to není třeba, radost jsme cítili všichni a na štafetě je krásné, že ji můžeme sdílet spolu,“ přidala se Jislová.

„Michalovu ležku jsem poslouchal podle reakcí diváků v tunelu pod stadionem, když nám odebírali krev na pozávodní analýzu, stojku jsem viděl pak v novinářské mixzóně. Ale říkal jsem si, že když bude Bimbo odjíždět s Maxem (Germainem), tak ho tam zničí, to už jsem nervózní nebyl,“ prokázal dobrou intuici Vítězslav Hornig.

„Já to říkal i Američanům, že Michal je na posledním kopci neporazitelný,“ usmíval se. A měl pravdu.

„Když s Maxem vyjeli ze střelnice a tlemili se na sebe, bylo jasné, že tam bude hodně taktiky. Já byl klidný, Bimbo je tu asi čtvrtý nejstarší závodník a nejzkušenější, co se týče sprintů,“ věděl Moravec, který v Novém Městě na Moravě zažil bronzový finiš se štafetou dokonce na mistrovství světa před třinácti lety.

Pro Horniga i Krčmáře měl domácí úspěch ještě emotivnější nádech, protože ho na vlastní oči viděly jejich děti. Finišmana syn Viktor a dcera Tamara doprovodili na stupně vítězů, Hornig se potěšil se svou desetiměsíční dcerou Rozárkou v náručí aspoň pod tribunami.

„Byla se mnou už na Světovém poháru v Hochfilzenu, ale teď byla poprvé během mého úseku i u střelnice na stadionu, tak jsem byl rád, že se je povedlo sem dostat,“ líčil Hornig, který malou dcerku na pódium brát nechtěl.

„Ještě by to asi úplně nešlo. Je v cizím prostředí, spousta lidí, které nezná. Když tam s námi byla i (partnerka) Zuzka, tak to bylo hezké, ale kdybych ji vzal na stupně sám, asi by plakala,“ tušil Hornig.