Článek
Byl to dobrý krok? Absolvoval jste i kontrolní vyšetření…
Všechna byla v pořádku. Při závodech v Ruhdpoldingu neříkám, že bych byl v nějaké úplně špatné formě, bylo to ovlivněné i střelbou, ale necítil jsem se optimálně. A nechtěl jsem riskovat i tu nadmořskou výšku v Anterselvě. Nechal jsem to i na trenérech a shodli jsme se, že příprava v nižší výšce v Jablonci pro mě bude bezpečnější. Takže v tuhle chvíli to hodnotím pozitivně, i když jsem myslel, jak mě bude mrzet, že nejsem v Anterselvě. Ale fakt jsem si odpočinul a když jsem na závody koukal, cítil jsem, jak spíš psychické síly sbírám.
Jste jediný, kdo tu zažije už druhé domácí mistrovství světa, dalšího už se asi nedočkáte. Berete ho jako jeden z vrcholů kariéry?
Vy mi vůbec nevěříte. (směje se) Je to jeden z vrcholů. Samozřejmě když vezmu olympiády, ty jsou zážitek. Ale vzpomínám na to minulé mistrovství světa, kdy jsem jako bažant spíš nasával atmosféru a moc si to neuvědomoval. Teď si to uvědomuju mnohem víc.
Co se vám z roku 2013 vybaví? Dojezd mužské štafety?
Určitě. Přešel jsem z juniorů do chlapů, povedlo se mi nominovat na mistrovství světa a bohužel i díky indispozici Zdeňka Vítka jsem byl nominovaný do štafety. Vybavuju si, jak přišel Tomáš Holubec a říkal mi: „Neboj, ti kluci jsou schopni ti to přivézt třeba i na bedně, tak se toho nezalekni.“ Já takový zobák, který s tím absolutně nepočítal. (úsměv) Ale na ten dojezd vzpomínám strašně rád, to bylo takové krásné otevření kariéry.
Teď jste v úplně jiné pozici.
Vím, co mě tu čeká, jaká přijde podpora. Chci si to zapamatovat i tak, že jsem si to tu s lidmi užil a využil jejich podporu.
Jaký máte recept, aby vás podpora víc hnala, než svazovala?
V samotném závodě, když vystartuju, už jsem nikdy neměl problém, že by mě svazovala. Spíš jde o pocity před závody, abyste si neříkal, že chcete něco předvést a ukázat. Nad tím nesmíte vůbec přemýšlet. Bavil jsem se o tom cestou sem z Jablonce s Jessicou (Jislovou), že to je přidaná hodnota, když závodíme a tribuny nás ženou, i na střelnici jde podpora do našeho rytmu.
Takže když ve středu přijdete na stadion před smíšenou štafetou, pokocháte se pohledem na tribuny, nebo už budete stoprocentně koncentrovaný na závod?
Mám to tak, že když přijdu, na tribuny se chci podívat. Seznámím se s prostředím, nechci se uzavírat, aby mě pak něco nepřekvapilo v závodě.
Bude letos mezi diváky váš syn Viktor?
Jsou mu skoro dva roky, na jeden až dva závody se na otočku přijedou podívat, ale nebudou tu celou dobu. Šrumec lidí je tak velký, že by to pro něj bylo náročné a manželka by si to taky vůbec neužila.
