Článek
Bude hodně emotivní se loučit před zaplněnou domácí halou se sportem, který vás provázel celým životem?
Já bych řekla, že celý ten rok je hodně emotivní. Ale tím, že jsem o tom věděla, mohla jsem si něco připravit, a je pro mě velkou poctou se dostat na listinu účastníků exhibice mistrovství světa.
Zároveň jste tu televizní expertkou. Je to role, která by vás i do budoucna naplňovala?
Je to něco nového a hrozně zajímavého. Jsem zvyklá na show na ledě, ale tam nemluvím. Teď stojím před kamerou a mám mluvit k divákům. Někdy si říkám, že bych radši něco předváděla na ledě. Ale je to skvělá zkušenost, docela mě to baví.
Dlouho jste měla jasno, že tato zima bude vaší poslední závodní?
Věděla jsem to už před čtyřmi lety po olympiádě, když bylo přiděleno mistrovství světa do Prahy. To byl klíčový moment, kdy jsem si řekla, že ještě zkusím čtyři roky, abych se eventuálně mohla nominovat a rozloučit se doma.
To se úplně podle představ nepovedlo, když jste skončila na mistrovství republiky třetí a nominaci si vybojovala Barbora Vránková.
Loni se mi poprvé nepovedlo vyjet body, poprvé po čtrnácti letech, protože předtím jsem od svých patnácti jezdila každý rok na mistrovství Evropy nebo světa kromě asi jedné pauzy. A letos jsem šla do sezony s tím, že jsem pořád neměla body, což byl pro mě stres, měnila jsem tréninkové prostředí. Ale řekla jsem si, že to může být má poslední sezona a dám do toho všechno, přestěhuju se přes půl světa (do amerického Irvinu), abych si po sezoně neříkala, že jsem měla udělat něco jinak. Nakonec jsem si body vyjela, tak můžu brát za určitý úspěch, že ve třiceti jsem tu aspoň na listině náhradníků.
Loni jste sháněla prostředky na přípravu i prostřednictvím crowdfundingové kampaně. Bylo čím dál složitější ufinancovat krasobruslení?
Není to nejlevnější sport… Když se podíváte na kostýmy holek, pohybují se od 30 000 korun výš a platíme si je sami. A na ledě chcete vypadat hezky, proto jsem vytvořila tu stránku. Všechny ceny jdou nahoru, i když máte třeba víc peněz od svazu, narostou náklady na pronájem ledových ploch…
Vy jste poslední rok strávila i po boku vašeho bratra Michala v Kalifornii. Umíte si představit zůstat v zámoří žít, nebo plánujete svoji budoucnost ve spojení s Českem?
Určitě je hezké tam být, přece jen mají čtyři plochy v jedné hale, je tam dost lidí, kteří dojíždějí z Evropy na kempy, práce je tam dost… Ale zatím netuším, co bude. Určitě si chci nejdřív dát nějakou pauzu, ale vezmu v potaz, že jsem skoro rok byla pod vedením Rafaela Arujuňana a bráchy a nabrala spoustu zkušeností.
Co vás nejvíc obohatilo?
Celkově systém fungování. Jak jsou rozdělené tréninky, jak pracují ve skupinách, kde se ti závodníci podporují. Z toho bych chtěla čerpat, kdybych se náhodou vydala na trenérskou dráhu, protože myslím, že za tu kariéru mám co předat dalším.
Až se ohlédnete za svou kariérou, co bylo vaším největším zážitkem? Olympiáda v Pekingu, jejíž logo stále nosíte na řetízku na krku?
Jednoznačně. Vyjela jsem si tam osobní rekordy, byla to nejlepší soutěž za celou kariéru. Vážím si i čtyř startů v Grand Prix, protože tam musíte být pozvaní.
Cenná je i vaše krasobruslařská dlouhověkost, když jste na první vrcholné akci startovala už před čtrnácti lety. Málokdo vydrží tak dlouho, jaký je váš recept?
Za prvé to musíte mít rádi. Jasně, je to naše práce, ale kdyby jste do ní byli nuceni, dlouho nevydržíte. Záleží samozřejmě hodně na zdraví. Když se vás nedrží, můžete chtít, jak chcete. A důležité je nesoustředit se jen na bruslení a neuzavřít se v něm, ale trochu nakouknout i mimo něj, do života, který přijde potom.
