Článek
Během pár dnů jste byl ve Světovém poháru dvakrát druhý -v Novém Městě na volné patnáctce a teď v sobotu o půl vteřiny i na klasické v Otepää. Asi musíte být spokojený, ale je to už ta pravá forma, z které lze zajet supervýsledek i na vrcholné akci? To se uvidí později, ale optimální by bylo, kdyby to ta pravá ještě nebyla. Dvě druhá místa se jen tak z ničeho zajet nedají, řekněme tedy, že forma více než měsíc před olympiádou snad začíná. Počítám to k prvnímu startu, ten bude 12. února.
Jak formu budete chránit, abyste při vrcholu opět nevyšel naprázdno? Nechci se vyzávodit. Mám to teď postavené na jediný svěťák ve Val di Fiemme příští víkend, Oberstdorf pak vynechám a dám si až únorovou generálku na hry v Davosu. Mezitím bude trénink v Alpách v Seizer Almu. Ponížili jsme svěťák, udělali jsme prostě dost, aby to vyšlo.
Ale v seriálu vám to jde, poprvé v kariéře jste byl ve dvou závodech v řadě na bedně... Na startu si samozřejmě neříkám, že o nic nejde. Je ve mně závodník a s tím spojené emoce.
Asi i proto jste vztekle reagoval v sobotu v cíli... Nepochválil jsem se. Vždyť taková ztráta se ani nedá nějak vyjádřit. Emoce souvisí s průběhem závodu. Po pěti kilometrech jsem ztrácel 10 vteřin a nečekal, že to tak dobře dopadne. Ročev je excelentní klasik, ale i na něj přišla krize. Stáhl jsem to na nulu a nakonec zase ztratil.
Kateřina Neumannová si v zimě už odbyla marodění, vy i další lyžaři též. Je tenhle problém pryč, nebo se bojíte další nemoci? To je nevyzpytatelné. Platí, že čím větší forma, tím větší náchylnost k nemoci. Rád bych měl vybráno, ale neříkám to moc nahlas. Snažím se nechodit mezi lidi, plesy či něco takového nepřipadá do úvahy. Nemůžu se sice úplně zavřít, ale když nemusím, nejdu ani na nákup.
To manželka není nadšená... Vynahrazuju jí to po sezóně.
Ale jistota, že se vyhnete nemoci, neexistuje... Užívám vitamíny. Otužuju se.
Martin Koukal vydatně větrá i v krutých mrazech na severu... To je u většiny sportovců normální. Musí být čerstvý vzduch. Jinak se spí ve dvanácti stupních, jinak v pětadvaceti. Neznamená to, že pořád koukám na teploměr a že spím ve dvanácti stupních. Ale ráno první kroky vedou do studené sprchy.
Byly poslední tratě ve svěťáku podobné těm na hrách? V Novém Městě i v Otepää byly spíše těžší okruhy. V Pragelatu je to ale horší. Ani nevím, jestli mi tam více dávají zabrat kopce nebo výška.
Otepäa i Nové Město jsou proti více než 1500 metrům v Pragelatu nizoučko... Na to nekoukám. Na přípravu jsou soustředění. Jedno jsme měli v prosinci v Tauplitzu v 1500 metrech. A od 21. ledna nás čeká finální příprava ve 2 kilometrech nad mořem.
Úspěchů českých lyžařů přibývá. Někteří těžko snášejí zájem médií a tlak okolí. Co vy? Zimních sportovců, kterým se daří, je dost. Mezi nim se nějaký Bauer ztratí... Ale na druhou stranu od začátku sezóny se nezdráhám říct, že chci bojovat o medaili. Bič jsem si na sebe ušil sám. I to musím ustát.
Teď si můžete užít rodinu... Byli rádi, když si mě v neděli mohli vyzvednout na letišti. V pondělí jsem trávil celý den s malým Matýskem. Během 14 dní si odskočím jen do Val di Fiemme, pak budu měsíc pryč. Chci, aby se mnou rodina byla i na počátku soustředění v Seizer Almu, ale jakmile přijdou těžké tréninky, pojedou domů.
Dříve jste byl brán jako klasik. Který styl vám sedne víc teď? Od Tauplitzu mám lepší pocit při bruslení. Ale není to vyhraněné. I proto se těším na skiatlonovou kombinaci. V Pragelatu v ní vlastně budu obhajovat vítězství z loňského testu. Ale budu se soustřeďovat kromě sprintu na všechny závody, takže moje šance prosadit se nepadají se skiatlonem.
