Hlavní obsah

Dostaňte mě odsud! Vonnová popsala dramatické okamžiky v italské nemocnici

Navzdory bolavému koleni se nechtěla vzdát olympijského snu, který ale v Cortině skončil krátce po startu sjezdu, kdy Lindsey Vonnová upadla a přivodila si ještě vážnější zranění. Po pěti operacích a teprve s odstupem šesti týdnů dokázala 41letá americká lyžařka poprvé detailně popsat  dramatické hodiny, které následovaly po pádu.

Foto: ČTK / AP / Jacquelyn Martin, Profimedia.cz

Lindsey Vonnová během olympijského sjezdu narazila do branky a následoval šílený pád.

Článek

Vonnová nastoupila k olympijskému sjezdu 8. února navzdory vážnému poranění kolena, s potrhanými vazy a ortézou na levé noze. Risk se jí ale krutě vymstil. Po nárazu do branky následoval tvrdý pád.

„Měla jsem extrémní bolesti,“ popsala pro magazín Vanity Fair letecký převoz do nemocnice.

Během vyšetření na CT se ale situace výrazně zhoršila. Léky proti bolesti totiž náhle přestaly účinkovat. „Křičela jsem z plných plic: Dostaňte mě odsud! Bolest neustávala, vrylo se mi to hluboko do paměti,“ líčila hvězdná lyžařka na dramatický okamžik.

Lékař americké reprezentace Tom Hackett, který Vonnovou do nemocnice doprovázel, řekl: „Bylo to stále horší a nereagovala na obrovské dávky fentanylu i morfinu – vlastně na žádná myslitelná anestetika.“

Lékaři jí diagnostikovali komplikovanou zlomeninu holenní i lýtkové kosti a také nebezpečný kompartmentový syndrom. To je stav, kdy tlak ve tkáních kolem zranění stoupá. „Stále víc a víc se nafukují. A nakonec prasknou,“ přirovnal lékař stav k párku na grilu.

Bylo proto nutné provést nouzovou operaci, která zachránila nohu před vážným poškozením nebo dokonce amputací.

Nyní už Vonnová rehabilituje a mrzí ji, že nehoda zastínila její výkony.

„Nechci, aby se lidé soustředili jen na ten pád a podle toho si mě pamatovali. To, co jsem dokázala před olympiádou, jakoby si najednou nikdo nepamatoval,“ smutní lyžařka, která už jednou ukončila kariéru a vrátila se právě s vidinou zimních olympijských her v Miláně a Cortině.

Velkou otázkou je, jestli bude moct - a zároveň i chtít - opět závodit. „Nechci zavírat žádné dveře, protože nikdy nevíte, co se stane. Nemám tušení, jak bude můj život vypadat za dva, tři roky. Možná budu mít dvě děti. Nebo žádné a budu chtít znovu závodit, může se stát cokoliv,“ uzavřela.