Článek
Kde se to ve vás vzalo?
Hodně mi pomáhá spolupráce s polským týmem a také trenér Lukáš Hlava, kterého znám od svých prvních skokanských krůčků. Ví, jak na mě reagovat, jak se mnou komunikovat, i když to se mnou někdy má těžké.
V čem?
Jsem hodně tvrdohlavý. Když se mi něco nelíbí, dám to dost jasně najevo. Ale mám sebereflexi, a když to trochu přeženu, tak se omluvím. Pro letošek jsme si stanovili, že ať bude jakýkoliv problém doma nebo ve sportu, tak o něm budeme spolu mluvit. Máme otevřenou komunikaci, jsme parťáci.
S polským týmem spolupracujete už od loňské zimy, kolik času s ním trávíte?
Někdy od půlky léta jsem s ním absolvoval úplně vše. Změna je i v tom, že se mi starají o servis lyží a všechno kolem. I když jsem měl vyvrknutý kotník, hned si mě vzal polský fyzioterapeut, aby mě dal do kupy. Od Němců k nim přišel Stefan Horngacher, který tam dělá takového koordinátora a nám také v hodně věcech pomáhá.
I kondiční přípravu absolvujete s Poláky?
Ne, tu jsme dělali s Lukášem sami, i proto, že se musí kvůli mým kolenům trochu upravovat.
Jak na tom nyní jsou?
Doufám, že dobře, ani loni mě moc netrápily, jen po odrazu se občas ozvou. Před každou sezonou mi dají v Centru pohybové medicíny injekce na výživu, bez toho by to bohužel nešlo.
Velké týmy si většinou hlídají své know-how. Čím to, že si vás Poláci k sobě pustili?
To by mě také zajímalo. Je pravda, že si ty opravdu velké týmy k sobě nikoho moc nepouštějí, i když třeba Bulhar Zografski trénuje s Němci. Je pravda, že i trenéři z ostatních zemí za mnou chodí a přejí mi úspěšnou sezonu, možná i tím, jak už jsem tam dlouho a poznali, jaký jsem člověk…
Ani se nediví, že dál pokračujete?
Oni věděli, že nechci končit, tak to bylo v pohodě. Ale ty vztahy se ještě prohloubily proti loňsku, cítím, že jsem tam vítaný, což je také důležité pro moji psychiku.
Kdo je tam váš největší parťák?
Hodně se samozřejmě bavím s Michalem Doležalem, který je asistent trenéra. A závodníci jsou všichni super. Ať už ti starší jako Piotr Žyla a Dawid Kubacki, či z mladších Kacper Tomasiak. Je radost s nimi pracovat.
Mladí skokané k vám trochu i vzhlížejí, mají respekt?
To funguje úplně jinak než v Česku. Tam ať přijde kdokoliv z těch mladých, každému podá ruku. To se tady nenosí, občas musíme pozdravit ty mladé, aby vůbec odpověděli. To se mi vůbec nelíbí. Dávám to najevo i svým dvěma synům, že pozdravit, poděkovat a poprosit je slušnost. To mi bohužel u našich juniorů chybí.
Budete v rámci polského týmu fungovat i přes zimu?
Ano, budou se o mě starat, i o lyže, o všechno. Budu regulérní člen týmu, můžu s nimi absolvovat rozcvičky, volejbal.
Náklady vám pomáhá hradit svaz?
Nejvíc platí Dukla a svaz také přispívá. Ale ono se finančně tolik nemění. Kdybychom jeli na soustředění do Německa, Rakouska nebo Polska, stojí to podobné peníze.
Je v polském týmu znát, že se mu nedaří tolik jako v minulých letech?
Jak se mě to netýká, tak to tolik nevnímám. Ale v Polsku vždycky tlak byl a bude, tam je to podle mě sport číslo jedna. Kluci jsou na to zvyklí, už s tím umějí pracovat a je na nich vidět touha ty výsledky zlomit.
Velkým vzestupem prochází ženský skok na lyžích, který už má ve Světovém poháru víc závodů než muži. O ženském sportu se po výrocích ministra Macinky mluvilo hodně…
Oba moji kluci hrají hokej, mají tam spoustu holek, ve starší kategorii dokonce chytá Rozárka, na kterou nikdo nesmí sáhnout, jinak by se kluci poprali. O dva roky starší než můj Karel je Bára Divišová. Ta předběhla dobu, starší kluci ji nestíhají, je vidět, jak tím sportem žije. Strašně bych jí přál, aby si splnila své sny a neposlouchala nějakého zmateného pána, protože ten sen je jenom její. Až jsem z toho trochu naměkko… Když budu mluvit ke všem holkám, přál bych panu Macinkovi, aby byl na ledě s nimi a viděl, kolik tomu sportu obětují. Všechno.
Letošní juniorská mistryně světa Anežka Indráčková.
Změnil se i váš pohled na ženské skoky?
Posouvají se hodně, ten progres je neuvěřitelný, mají nejen můj respekt. Bez holek bychom tu také nebyli. Bylo to vidět v severské kombinaci, kde takový progres neměly. Už když byl šéfem skoků Walter Hofer, snažil se je protlačit, a je vidět, že to bylo dobré.
Sezona začne v Lillehammeru 20. listopadu právě závodem smíšených dvojic, kde si můžete zaskákat s juniorskou mistryní světa Anežkou Indráčkovou.
Mě mixy baví. Vždycky jsem měl rád týmové závody, kde nejedete sám za sebe, ale za tým. Pak vás samozřejmě mrzí víc, když to zkazíte, ale já ten tlak měl vždycky rád. Holky s námi pojedou většinou závodů, moc jim přeju, aby se dostaly na Turné čtyř můstků, protože atmosféra tam je neskutečná.
