Článek
Sledovali jste v Pekingu vystoupení svých předchůdců, prvních českých curlerů na olympiádě?
Zelingrová: Pamatuju si, že jsem se na ně koukala na telefonu při výtvarce a pak mi za to učitelka vynadala. (úsměv)
Bylo vám patnáct. Už tehdy jste si říkala, že za čtyři roky byste na jejich místě rádi stáli vy?
Zelingrová: Určitě to byl náš cíl, ale spíš jsem čekala, že by se to mohlo povést až za další čtyři roky ve Francii.
K cestě na olympijskou kvalifikaci jste Zuzanu a Tomáše Paulovi museli porazit. Jak náročné to bylo?
Chabičovský: My je za ten čtyřletý olympijský cyklus porazili třikrát a reprezentovali jsme, takže jsem nás vnímal i jako favority. Hráli jsme na tři vítězné zápasy, dva jsme vyhráli docela s přehledem a třetí prohráli. Pak byl ten čtvrtý hodně těsný, napínavé to bylo.
V kanadské Kelowně jste pak předvedli parádní cestu olympijskou kvalifikací, po výhře nad favorizovanou Austrálií jste si zajistili účast v Cortině. Co vám běželo po posledním kamenu hlavou? V curlingu se emoce tolik najevo nedávají…
Zelingrová: Já všeobecně emoce tlumím. Ostatní týmy třeba i hází košťata, radují se. Já si to v první chvíli ani neuvědomovala, až pak postupně přišly slzy štěstí.
Chabičovský: Já spíš koukal, jestli ten kámen je opravdu lepší a fakt jsme vyhráli. Měl jsem radost, ale chvíli jsem byl zmatený, tak jsem to nechtěl přehánět.
Česká republika se může těšit z účasti smíšeného curlingového páru na ZOH: Julie Zelingrová a Vít Chabičovský
I po dlouhé cestě domů jste se dočkali hned na letišti poměrně bouřlivého přijetí.
Zelingrová: Tušili jsme, že pro nás něco připraví, jako když se předtím nominovali chlapi.
Chabičovský: Ale nakonec to bylo podstatně větší, než jsme čekali, až mě dojalo, kolik tam bylo lidí.
Společně hrajete šest let. Co vás svedlo dohromady?
Zelingrová: Každý jsme hráli ve svém týmu. On v klučičím, já v holčičím. Hrálo se tehdy první juniorské mistrovství republiky a náš společný trenér říkal, že by nám dvěma to spolu mohlo jít.
Vít Chabičovský a Julie Zelingrová v akci.
Měl dobrý odhad. Hned vás dvojice bavily víc?
Chabičovský: Hlavně jsme byli úspěšnější, to mě bavilo. První naše mistrovství republiky dospělých se nedohrálo kvůli covidu a na druhém poté, co se Paulovi vrátili z olympiády, jsme vyhráli, když mně bylo sedmnáct a Julii patnáct. To se nám v mužích a ženách nestalo.
Zelingrová: Naše kategorie je svižnější, řekla bych, že i zábavnější na koukání, čímž nechci shazovat čtyřkový curling.
V čem?
Zelingrová: Hází se jen pět kamenů, dva se dávají do kruhů na začátku každého endu, takže jsou kruhy plné kamenů.
Chabičovský: To se u mužů a žen stát nemusí. Když se jeden tým rozhodne, že chce kameny jen vystřílet, tak koukáte, jak se tam patnáct minut nic neděje, což se u nás stát nemůže, i kdybychom chtěli.
Trávíte spolu spoustu času. Jak zvládáte vypjaté situace, dokážete se i pohádat?
Chabičovský: Zase tak dramatické to není, na turnajích míváme každý svůj pokoj.
Zelingrová: Mimo led trávíme každý čas sám, ale někdy ponorku máme. (směje se)
Kdo má u vás hlavní slovo?
Zelingrová: Vítek je dominantnější, ale většinou má poslední slovo ten, kdo zrovna hází.
Vítku, vás teď trápí zranění prsního svalu. Je to časté zranění v curlingu?
Chabičovský: Může se stát a mně se stává často… Zranění jsem si přivodil už v září před českou kvalifikací, při ní mě to docela bolelo. Pak jsem ho léčil a udělal si to znovu trochu jinde. Ale už jsem zvyklý, že se mi na každém turnaji povede nějak zranit.
Olympijské hry zahájíte jako úplně první čeští sportovci už ve středu 4. února. Jak se těšíte na to, až na vás bude upřena pozornost fanoušků?
Zelingrová: Těším se na to, i když nervózní asi budu. Ale jsem vždycky ráda, když přijde rodina, nebo jsem byla ráda, když se poslední zápas kvalifikace vysílal a všichni na to mohli koukat, ještě v dobrém čase. Tak věřím, že mě to posílí i tam.
Chabičovský: Jsem moc rád, že Česko bude mít na olympiádě hned dva týmy, a doufám, že to zase posune český curling, bude ho hrát ještě víc lidí a pomůže to sportu, který milujeme.
Co vás do olympijských her čeká?
Chabičovský: Zkusím se nenechat vyhodit ze školy a pak trávit co nejvíc času na ledě, v posilovně, u fyzioterapeuta…
Oba vedle vrcholového sportu studujete, jak to v těchto týdnech zvládáte kombinovat?
Zelingrová: Já studuju ochranu životního prostředí. Teď mám první zkouškové, tak je to docela šok, jak se mi před olympiádou změnil život hned ve dvou směrech.
Chabičovský: Studuju stavební inženýrství na ČVUT. Je pravda, že na olympiádě asi nebude žádný jiný tým, který by nebyl profesionální.
