Článek
Už v sobotu ale přijde další vrchol sezony, když se ve Špindlerově Mlýně poprvé v historii pojede Světový pohár v alpském snowboardingu. A je jasné, kdo je hlavním tahákem paralelního slalomu, který ve Svatém Petru vyvrcholí od 13.00.
Jaké bylo vrátit se k závodům, když vás poprvé představovali jako olympijskou vítězku?
Trochu zvláštní, protože najednou na mě všichni koukali jinak než normálně, asi něco očekávali. Ale jelo se mi strašně dobře. Přitom jsem se bála, že po nemoci a mediálních povinnostech nebude má forma tak dobrá. Sice jsme jezdili do Špindlu, ale tréninku nebylo tolik. Naštěstí se to nepotvrdilo. V sobotu jsem jela velké finále a v neděli sice udělala chybu v první kvalifikaci, ale ve druhé jsem zajela nejrychlejší čas dne, byť to na postup nestačilo.
Snowboardistka Zuzana Maděrová se zlatou medailí ze ZOH 2026.
Sama jste si připouštěla nějaký větší tlak v nové roli?
Spíš jsem závodila úplně bez tlaku, protože jsem si řekla, že největší cíl sezony už jsem splnila a teď mám před sebou ještě třetinu sezony v podobě šesti krásných závodů, které chci jet naplno a zároveň si je užít.
Ten nejbližší poprvé ve Špindlerově Mlýně, kde se pojede nakonec jen jeden neolympijský paralelní slalom. Která z disciplín vám sedí víc?
Někdy v patnácti šestnácti letech jsem měla ve slalomu lepší výsledky, až potom jsem začala mít dobré obě disciplíny. Mám slalom ráda. Je mi líto, že nezůstaly dva závody, ale pořád jeden lepší než žádný.
Kopec ve Špindlu už jsme viděli a myslím, že to bude jedna z nejhezčích sjezdovek v seriálu.
Ve Špindlerově Mlýně už jste závodila několikrát při domácím šampionátu, ale ve Svatém Petru pojedete poprvé.
Ano, jinak jezdíme na Stohu. Ale teď jsem byla ve Svatém Petru na tréninku a ten kopec je skvělý. Bude stejný pro obě trati, takže by mohl být závod vyrovnaný.
V Česku se pojede poprvé, ptaly se vás teď v Polsku soupeřky, co je čeká?
Zajímají se celou sezonu, jaké je tam zázemí, hotely, kolik přijde lidí. Všechny jsem ujišťovala, že to bude perfektní a čeští fanoušci jsou skvělí. Tak věřím, že mě podrží.
Kde zažíváte jako alpské snowboardistky nejlepší atmosféru?
Hodně lidí chodí v Davosu, dobré to bývá v Cortině. Věřím, že Špindl se jim vyrovná.
Na olympijské hry jste měla speciální design nehtů, nachystáte něco i do Špindlerova Mlýna?
Zůstane olympijská zlatá edice. (úsměv)
S oblibou teď nosíte i zlaté boty. Koupila byste si je, i kdybyste v Livignu zlato nevyhrála?
To bych si je nekoupila. Počkala bych, až vyhraju svěťák. Jsem v tomhle trochu pověrčivá. Když jsem je na podzim viděla a chtěla si je koupit, řekla jsem si, že nemůžu, protože by to bylo předčasné a potom bych nic nevyhrála. Teď už se toho nebojím. Akorát, jak jsme jeli z olympiády, tak jsme pospíchali za fanoušky, ale koupil mi je (lyžař v boulích) Matyáš Kroupa, tak to má šťastný konec a boty se ke mně dostaly. (úsměv)
Snowboardistka Zuzana Maděrová se sponzorským vozem a svou stylovou zlatou obuví.
Měla jste během týdnů po olympiádě v hektickém kolotoči povinností i čas vydechnout?
Když jsem byla nemocná, měla jsem krásné dva dny pro sebe, nemohla jsem nikoho vidět, abych ho nenakazila. Nemohla jsem se zvednout z postele a měla čas na přemýšlení.
Zuzka vypadá, že to zvládá skvěle. To já možná taky po vítězství na olympiádě vypadala, ale hlavně další rok jsem nedokázala jezdit a nebavilo mě to. Byla jsem vyčerpaná, všichni čekali, že budu potvrzovat formu. Je super, že Zuzka dokázala hned v dalším závodě skončit druhá.
Třeba Eva Adamczyková po svém zlatu v Soči přiznávala, že byly i chvíle, kdy si říkala: „Že já tu olympiádu vyhrála.“ Vy jste zatím neměla situaci, kdy by toho na vás bylo až moc?
Zatím ne. Spíš je to příjemné. Nemůžu myslet jen na trénink, regeneraci a závodění, ale i na mediální povinnosti. Naštěstí se mi o ně stará ségra, která vystudovala žurnalistiku. Vždy mi to napíše do kalendáře a já tam jdu. Snaží se to nastavit tak, aby mě co nejméně ovlivnily. Je pravda, že první týden po olympiádě jsem se v restauraci nenajedla, aniž by někdo chtěl fotku, ale mě to strašně těšilo, že můžu někoho inspirovat.
Kdybyste měla vybrat nejsilnější moment od dojezdu vašeho zlatého závodu?
Nejvíc mi utkvělo v paměti, jak jsem projela cílem a slyšela, jak fanoušci křičí. To bylo, jako když sundáte sluchátka. Viděla jsem, jak se radují, je tam celý český tým i pan prezident, přiběhla za mnou rodina. To byl hodně silný moment. A pak spousta krásných věcí, gratulací, festival v Českých Budějovicích, teď jsem dostala auto.
To vám dal k dispozici svazový partner. Jaká jste řidička? Řídíte při přesunech mezi závody?
Na to jsou různé názory. Trenér by řekl asi něco jiného, já myslím, že řídím dobře. (úsměv) Musím se trochu krotit, mám ráda rychlost. Kdyby to bylo na mně, řídím sama, ale je to na trenérovi, tak mezi závody neřídím.
