Hlavní obsah

Jsem zklamaný, povzdechl si kouč Csaplár po první příbramské bodové ztrátě

kft

Fotbalisté Příbrami, kteří se z druhého místa pomalu blíží návratu do nejvyšší soutěže, v sobotu na Strahově po sedmi výhrách v řadě poprvé ztratili ve druhé lize body. S Olympií remizovali 2:2, když vyrovnávací gól inkasovali v posledních sekundách nastavení. Kouč Středočechů Josef Csaplár nebyl po utkání spokojený. "Jsem zklamaný," povzdechl si kouč.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Příbrami Josef Csaplár.

Článek

Slepička v kleci

Sahali jste po dalších třech bodech a nakonec máte jeden. Vážně vás to tak bolí?

Jsem zklamaný. Zbývalo třicet sekund do konce nastavení. Gestikuloval jsem na hráče, ať to dohrají dál od naší branky. Bohužel jsme inkasovali. První poločas nebyl z naší strany tak dobrý, mohli jsme inkasovat, Olympia trefila tyč, ale také jsme mohli další dva góly dát, Ayong spálil dvě velké šance. Ve druhé půli jsme byli většinu času lepší, otočili skóre, vytvořili si další příležitosti. Některé akce jsme dohrávali hodně fotbalově, možná to chtělo dřív střílet. Z tohohle zápasu jsme prostě měli mít tři body a máme jeden.

Vynadáte tedy hráčům za nezvládnutý závěr?

Ne. A už vůbec svoje hodnocení nebudu ventilovat na veřejnosti. Hlavně jim říkám, ať se nerozhádají mezi sebou kvůli tomu, kdo co měl udělat. Teď musíme ukázat, že jsme silní. Nehledám viníky. Vyhrává i prohrává tým. Nehodnotím také bezprostředně po utkání. Dva dny je volno, nechceme se vidět, pak si zápas v klidu a s nadhledem rozebereme.

Mrzí remíza o to víc, že jste inkasovali v posledních sekundách zápasu?

Tím spíš, protože tohle byla naše zbraň. Čtyři zápasy jsme právě v závěru otočili na tři body, například v Pardubicích, nebo minulý víkend v Českých Budějovicích. Tohle se nám prostě stávat nesmí.

Fotbal to ale špatný nebyl...

Určitě ne. O nás platí, že jsme fotbalové mužstvo. Naším cílem je pobavit fotbalem a získat tři body. To druhé jsme tentokrát nenaplnili.

Může se první jarní ztráta podepsat na psychice mužstva?

To poznáme až příští sobotu v domácím utkání s Hradcem Králové. Teď máme dva dny volno. V týdnu se na víkend dobře připravíme.

Na lavičce působíte velmi aktivně. Prožíváte zápasy víc než dřív?

Má to svůj vývoj. První tři kola jsem stál u lavičky v obleku a díval se strategicky, co by jak mělo být. Jenže jsem zjistil, že tenhle hodně mladý tým potřebuje pomoct. Tak jsem šel do tepláků a mužstvo na trávníku koučuju. Nejsem z toho šťastnej, protože tam pobíhám jak papírový čertík. Dneska už to mužstvo není úplně mladé, ale je v něm pořád hodně nezkušených kluků. S hráči jsem domluvený, že jim z lavičky pomáhám v těch strategických věcech. Že bych to prožíval víc než dřív, to ne. Rozdíl je v tom, že když jsem byl třeba v Liberci, bylo tam zkušené mužstvo, jedenáct borců kolem šestadvaceti let. Věděli, co mají hrát. V Příbrami střední generace chybí. Je to mužstvo synů a otců.

Jak to myslíte?

Když jsem do Příbrami v létě po sestupu přišel, zbyl tam z hráčů do pole prakticky jen Jarda Tregler, který měl něco odkopáno. Šestnáct hráčů odešlo, stavěl jsem nové mužstvo. Vím, že mám nejstarší krajní beky ve střední Evropě, Rudovi Skácelovi je devětatřicet, Tomáši Zápotočnému osmatřicet. Ale jsou nesmírně pozitivní. Mezi nimi mladí stopeři, dvaadvacetiletý Jarda Tregler a vedle něj jednadvacetiletý Marek Kodr, před nimi pětatřicetiletý Peter Grajciar a s ním devatenáctiletí Honza Matoušek a Roman Květ. Na hrotu devatenáctiletý Karsten Ayong, kterého střídá sedmatřicetiletý Miroslav Slepička...

Slepička se věnoval bojovým sportům, pak se vrátil k fotbalu v třetiligovém písku a v zimě přišel do Příbrami. Jak je pro vás důležitý?

On je důležitý pro mužstvo. O tom, že umí hrát fotbal, jsem nepochyboval, znám ho spoustu let. Dal se úžasně fyzicky dohromady a dává důležité góly, i když chodí na hřiště až ve druhém poločase. Pro nás je velmi cenný.

Vrátím se ještě k sobotnímu utkání. S Olympií jste na podzim doma prohráli, teď na jejím hřišti ztratili další dva body. Co tahle ztráta znamená v boji o postup do nejvyšší soutěže?

Takhle o tom nepřemýšlím. I hráčům jsem řekl, že ani nevím, jak vypadá tabulka. Nesleduju ji. Zdůrazňuju jim, že když všechno vyhrajeme, budeme první. Na to se musíme soustředit. Pohled na tabulku může někomu pomoct, jiného naopak stresuje. Rozhodující musí být výkon v daném utkání, a to chceme vždycky vyhrát. Pak není tabulka podstatná. Jen před zápasem ve Vlašimi jsem si vzal papír a spočítal, že zbývá dvanáct zápasů, z nichž ale jen čtyři hrajeme doma. Řekl jsem hráčům, že za téhle situace musíme prostě hrát všude stejně, nerozlišovat zápasy venku a doma. Všude se snažíme hrát na vítězství, nebránit remízu.

Myslíte, že by tohle mužstvo obstálo v první lize?

Podle mého ano. Výkonnost hráčů jde nahoru. Samozřejmě, ať postoupíme nebo ne, bude třeba udělat dvě tři změny, vycházím z finančních možností v Příbrami.

I s touhle obranou, která je, jak jste řekl, věkově složená z otců a synů?

Nehodnotím zvlášť obranu, zálohu a útok, ale defenzívní a ofenzívní činnost. Ta obrana asi nebude špatná, když máme druhý nejmenší počet inkasovaných branek, po Budějovicích, a hodně gólů dáváme. Myslím si, a slyším to i odjinud, že jsme fotbaloví, na naši hru se dá koukat. Když k tomu budeme vyhrávat, bude to fajn a postupový cíl splníme.

Reklama

Související témata: