Článek
Fanoušci mají ještě v paměti vaše velkolepé loučení s hráčskou kariérou v posledním kole minulého ročníku. Jak si zvykáte na nový post?
Tak předně musím říci, že teplickou kapitánskou pásku po mém odchodu převzal navrátilec z rakouského Lince Petr Lukáš a zřejmě to tak zůstane. Fotbalové léto jsem poprvé prožil jinak, než jako hráč. Je to samozřejmě změna. Nejsem unavený z tréninkových dávek, v tom je také rozdíl oproti minulosti. Ale jsem pořád nablízku hráčské kabině a snažím se na kluky pozitivně působit.
Jaké to je být takříkajíc pravou rukou pro trenéra Radu?
Známe se dlouho, naše spolupráce bude snad dobře fungovat. Jako vedoucí mužstva cítím větší zodpovědnost při všech akcích týmu, než když je člověk hráčem a stará se v podstatě jen sám o sebe. V adaptaci mi pomáhá i sportovní sekretář pan Skýpala.
Trenér třetiligové Roudnice Marian Řízek se nechal slyšet, že by vás rád viděl v dresu jeho mužstva. Jak se k tomu stavíte?
Něco jsem z roudnické strany zaregistroval, ale na mém rozhodnutí ukončit kariéru se nic nemění. Občas se sice přistihnu, že mě svrbí nohy, na hřiště se však nevrátím. Chci se věnovat nové práci a jsem rád, že mohu být u mužstva v té pozici, kterou teď zastávám. A pokud jde ještě o tu Roudnici, tak s bývalým spoluhráčem Řízkem se bavíme o teplických hráčích, kteří by připadali v úvahu pro hostování v tamním celku. Je to třeba vhodná šance pro Zoubeleho, který se potřebuje rozehrát po zranění.
Vaším kamarádem a bývalým spoluhráčem je i Michal Doležal, který po dlouhých letech rovněž skončil v lize. Neláká vás do Německa, kde momentálně působí?
Doležal naposledy hostoval z Teplic v Ústí a v Teplicích mu vypršela smlouva. Našel si nějaké angažmá v páté německé lize poblíž Berlína. Ani o tom, že bych zkusil něco podobného, jsem neuvažoval.
