Článek
Začátkem prosince jste podepsal smlouvu s klubem Al Wasl z Dubaje. Jaké zatím máte z angažmá ve Spojených arabských emirátech dojmy?
Šel jsem do prostředí, které jsem znal jen trochu. Mužstvo jsem přebíral na předposledním místě tabulky dvanáctičlenné soutěže. Ale zlepšuje se to. Hráči se maximálně snaží. Naposledy jsme uhráli remízu 1:1 na hřišti čtvrtého týmu a jsme devátí. Hlavním cílem je záchrana. S tím jsem sem šel.
Jak byste charakterizoval úroveň soutěže? Nejlepší týmy, ke kterým my nepatříme, mají hráče světových kvalit. Ale smí tady hrát maximálně dva cizinci. Většinu klubů vedou zahraniční trenéři - Francouzi, Němci, Brazilci nebo Holanďani. Zdejší hráči, pokud můžu mluvit za náš klub, jsou pracovití, jen je problém je motivovat, aby chodili včas na tréninky...
Pracujete i vy s cizinci? Mám tady jednoho Íránce, který patří k nejlepším v lize. A brazilského levého záložníka. Jinak celkově je tady pár hodně zajímavých hráčů. Třeba Al-Ain teď koupil Jestroviče z Anderlechtu, mluví se o tom, že by příští rok mohl přijít Roberto Carlos z Realu Madrid.
Mohou si tamní kluby koupit kohokoliv? Ve špičkových klubech prakticky ano. Ale není to nahodilé skupování hvězd, pracuje se tady koncepčně.
Jak se vyrovnáváte s odlišnostmi arabského světa? Pořád si zvykám. Člověk musí být diplomat, některé věci se nedají rvát za každou cenu. Al Wasl bych přirovnal třeba k Bohemce. Je to spíš takový rodinný klub s horkokrevnými fanoušky. Ne všichni hráči jsou profesionálové. Mám tady několik hasičů, učitele, kteří normálně pracují. Proto trénujeme až odpoledne nebo navečer. Snažím se je z práce nějakým způsobem dostat, ale ne vždycky se to podaří.
Dvoufázově vůbec netrénujete? Podařilo se mi to prosadit jednou týdně. Jenže hráči s tím někdy mají problémy, často chodí ospalí, protože se tady žije hlavně v noci. Ve dvě ráno jsou všichni vzhůru, a když mají v půl deváté vstávat na trénink, moc se jim nechce. Ale snaží se.
A co modlení? To je tady většinou důležitější než fotbal... Samozřejmě musím časy na modlení respektovat, podle toho se uzpůsobuje program. Kluci se modlí i v kabině a je normální, že se kvůli tomu protáhne poločasová přestávka v běžném ligovém zápase třeba na 25 minut...
Můžete prozradit, jak se s hráči dorozumíváte? Anglicky. Arabštinu nepoužívám, protože ji skoro vůbec neumím, jen pár frází. Když někdo nerozumí, tak to alžírský trenér brankářů překládá do arabštiny. V Dubaji je spousta cizinců, takže anglicky většina lidí mluví. U nás v klubu navíc máme belgického fyzioterapeuta, se kterým si můžu popovídat francouzky. A v neposlední řadě tady je slovenský masér Július, který tu pracuje už patnáct let. Ten mi se spoustou věcí pomáhá.
Když trénujete jen odpoledne, musíte mít dost volna. Co děláte? Volný čas stejně zabere fotbal. Když jsem doma, koukám na fotbalové videokazety, vzdělávám se. Našel jsem si svoje restaurace, chodím hlavně na oblíbené suši.
Už se za vámi byla podívat rodina? Manželka sem na týden přijela. Chodili jsme na pláže, hezky jsme si to užili. Dohodli jsme se, že za mnou bude jednou za měsíc jezdit. Oba synové hrají fotbal, takže mají své povinnosti v Česku. Zrovna v sobotu proti sobě hráli na Tipsport cupu. Ivan za Bohemku a Pavel za Příbram. Měl jsem strach, aby se na hřišti nepozabíjeli... Musel jsem tam poslat ženu, aby je ohlídala.
Samotu snášíte dobře? Stýská se mi, proto taky nejvíc utrácím za telefon. Domů volám každý den. Pro mě pořád platí pořekadlo: všude dobře, doma nejlíp.
Jak se jinak žije v Dubaji? Jsou tam pro Evropana nějaké nástrahy? Z ničeho vykulený nejsem, byl jsem tady třikrát na soustředění se Spartou. Spíš jsou to takové ty věci vyplývající z jejich mentality. Minulý týden mi dva hráči odjeli na pouť do Mekky. Jen mi bylo den předem oznámeno, že jedou... Nemohl jsem tomu nijak zabránit. Tyhle věci prostě musíte skousnout. Já se jen snažím hráčům vysvětlovat, že fotbalový život je krátký, aby tomu dávali všechno, ale to je tak všechno, co můžu dělat.
Už jste se byl v Dubaji podívat na nově otevřený areál zimních sportů s umělým sněhem? Zrovna tuhle jsem tam asi půl hodiny koukal. Mám to kousek od domova. Ale pro mě to až taková novinka není, protože už jsem to zažil v Tokiu. Tam to ale nakonec snad zkrachovalo pro malý zájem. Tady je to spíš atrakce pro místní, turisti sem moc nechodí. Největší radost z toho mají děti.
Jak dlouho na tomto angažmá zůstanete? Smlouvu mám do května a jak už jsem řekl, chci pomoci klubu k záchraně. Co bude dál, teď neřeším.
Sledujete i v Dubaji český fotbal? Na internetu jsem pořád. Sparta se hodně posílila Tomášem Řepkou. To je osobnost jako hrom, navíc velmi dobrý obránce. Díky němu zase na jaře půjde ze Sparty strach, jsem o tom přesvědčen. Taky vidím, kolik hráčů z české ligy odchází. Ale že jde třeba Gedeon do Lichtenštejnska a bude hrát druhou švýcarskou ligu, to mě trochu překvapuje. Co se týče financí, bohužel nemůže Česko řadě zemí konkurovat. Platí to i o Turecku. Holt skoro každý, kdo začne trochu kopat, jde někam ven.
Už vás přebolel neúspěch ve volbě předsedy fotbalového svazu?Vím, že jsem udělal vše, co jsem mohl. Snažil jsem se a dopadlo to jinak. Ale stejně se vždycky utvrdím v tom, že je mi nejlíp na hřišti. Trenéřina je pro mě pořád hodně zajímavá.
