Hlavní obsah

Leverkusen, ač bez trofejí, je superklub! Pohled českého reprezentanta do zákulisí soupeře Slavie

Praha

Pět báječných let prožil fotbalový obránce Michal Kadlec v Bayeru Leverkusen, klubu čtvrtečního soupeře Slavie v Evropské lize. „Nejlepší angažmá kariéry," říká bez váhání pětatřicetiletý zadák oblékající momentálně dres Slovácka a vzpomíná na sezony v barvách německému klubu, s nímž budou Pražané ve čtvrtek bojovat o první místo v tabulce skupiny C.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Michal Kadlec ze Slovácka (vpravo) a Ibrahim Keita z Bohemians během utkání 15. kola Fortuna ligy.

Článek

Když si vybavíte Leverkusen, jaké jsou první myšlenky?

Pět let krásného fotbalu ve skvělém prostředí a jedné z nejlepších soutěží světa. Leverkusen je klub na nejvyšší úrovni v Německu i v Evropě. Z hlediska zázemí patří mezi absolutní elitu. V době, kdy jsem v týmu působil, předběhl dobu.

V čem přesně?

Když se v roce 2009 otevřel stadion po rekonstrukci, měl určitě nejlepší zázemí v celém Německu. Celé jedno patro je vyčleněné na rehabilitaci. Měli jsme jako jediní v Německu běhací pás pod vodou, což vedení klubu tehdy objednalo v Americe. Součástí rehabilitace byl bazén s polohovacím dnem, kde může být voda od deseti centimetrů do metru sedmdesát. Je to super na léčbu kotníků, kolen... Prostě pohybového aparátu. Dnes už to velkokluby mají, ale tehdy? Byli jsme jako v ráji. K tomu krytý povrch s umělou trávou. A to je jen špička péče, které se hráčům v Leverkusenu dostává.

Jak se stane, že klub, který výjimečně slaví nějakou trofej, má takové vymoženosti?

Každý týden nám odebírali vzorky slin a zjišťovali, zda nejsme přetrénovaní. Pořídili kryokomoru, posilovací stroje zabírali celé další patro v zázemí, fyzioterapie měla rovněž svoje patro. A v ní třeba vakuový běžecký pás. Podle váhy se nastaví odpor, s nímž běžíte. Vlastně je člověk ve vzduchu a po zranění nezatěžuje klouby či svaly celou vahou. Byly to fakt neuvěřitelné vychytávky. Samozřejmostí bylo sono a magnetická rezonance v útrobách arény. Když se něco hráči stane, nemusí do nemocnice, protože malá klinika je součástí arény. Pečoval o nás profesor Holger Broich. Tehdy v devětadvaceti letech byl absolutním inovátorem. Však také Broicha z Leverkusenu vykoupil Bayern Mnichov.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Peter Olayinka (třetí zleva) střílí hlavou v Edenu vítězný gól Slavie v utkání Evropské ligy proti Leverkusenu.

Nelitoval jste nikdy odchodu z Leverkusenu do Fenerbahce Istanbul?

V Turecku jsem poznal něco jiného. A upřímně, nabídka z Fenerbahce se nedala odmítnout. I s odstupem bych jednal stejně. Ale je fakt, že ač jsem v Istanbulu vyhrál titul i superpohár, moje nejlepší angažmá bylo určitě to v Leverkusenu.

Přitom trofej jste v Německu nezískal žádnou.

To jediné mi z angažmá v Leverkusenu chybí. Ve Fenerbahce jsem se zapsal do historie, ale pět let v Leverkusenu mi dává nejlepší vzpomínky. Od trofeje jsem byl kousek. V sezoně 2010/2011 jsme skončili druzí v bundeslize, o tři roky dříve prohráli finále poháru s Brémami. Ty měly tehdy super tým. Diego, Özil, Almeida, Pizarro a další hvězdy. Trofej utekla o jediný gól.

Může Leverkusen někdy pomýšlet na titul?

Z dlouhodobého hlediska je třeba mít na paměti, že je nejlepší Bayern Mnichov. Nezáleží na ostatních klubech, ale na tom, jestli mnichovský tým klopýtá hodně nebo vůbec. S odstupem Dortmund následovaný Lipskem a Mönchengladbachem. A právě k těmto klubům se chce řadit Leverkusen. Když se v Leverkusenu uhrají poháry, jsou spokojení. Velkou výhodou je, že v Leverkusenu není tak velký tlak. Pamatuji se, že jsme hráli uprostřed tabulky, ale fanoušci nás stejně podporovali. Nikdo nenadával, neběsnil. I proto jsem Patriku Schickovi angažmá doporučil. Ač Leverkusen nesbírá trofeje, je to superklub.

Reklama

Související témata: