Článek
Jak se se současným stavem vyrovnáváte?
Není to pro mě jednoduché. Světlo na konci tunelu ale rozhodně vidím, byť k němu není krůček. Cítím, že se věci postupně mění k lepšímu, čeká mě však delší cesta.
Měl jste indicie, že se vaše postavení radikálně změní?
Po jaru, kdy šlo všechno skoro jako po másle, jsem si myslel, že do letní přípravy půjdu v solidní pozici. Během chvilky se to úplně otočilo. Přišel nový trenér a s ním změna. Tak, jako přechozí kouč sázel na mě, ten současný zkrátka preferuje jiné hráče. To je prostě fotbalový život. Jde o to, aby si člověk nepřestal věřit. Musí být vnitřně přesvědčený, že v sestavě být může. A to já jsem.
Je těžké zůstat pozitivní?
Od pondělí do pátku se cítím skvěle. Jsem namotivovaný, věřím, že se to zlomí. Jenže v pátek je nominace a já v ní chybím. Hodí mě to zpátky na zem. Je to psychicky náročné. Ale snažím se všechno brát pozitivně.
To se lehce řekne, ale mnohem hůř dělá...
Považuju za privilegium, že jsem v prvoligovém klubu ve Francii. Mám kousek k tomu, abych nastupoval proti nejlepším fotbalistům na světě. Bylo by hloupé myslet na něco jiného než na to, že se chci v Montpellieru znovu prosadit. Tak jsem se k tomu postavil. Pokud bych byl ve Francii sám, bylo by to mnohem složitější. Když se něco nevyvede, vím, že se doma můžu opřít o manželku.
Konzultoval jste situaci s trenérem Zakarianem?
Před začátkem sezóny řekl, že v týmu jsme čtyři stopeři, že to bude na nás. Když se situace vyvinula, jak se vyvinula, šel jsem za ním. Chtěl jsem vědět, na čem jsem. Odpověděl mi, že mě chápe.
Vysvětlil vám, proč vás opomíjí?
Na lavičku prý potřebuje komplexnější hráče, které může využít na více místech. Každopádně mě pochválil za výborný přístup. Alespoň vím, že jsem na správné cestě. Moc mě těší také důvěra sportovního manažera Montpellieru i majitele klubu. Vnímám jejich velkou podporu, stojí za mnou. Řekli mi, ať vydržím, ať nepřestávám bojovat. Doufám, že zase začnu hrát.
Na podzim nastupujete za B-mužstvo, které působí v páté nejvyšší francouzské lize. Jakou úroveň soutěž má?
Je to hodně rychlé, důrazné, po fyzické stránce jsou zápasy náročné. Spousta věcí tam ale projde. V první lize třeba protihráči vidí mezeru mezi námi stopery, využijí ji, vytvoří si šanci. Tady ne. Jsem však rád, že mám aspoň nějaké zápasové vytížení. Pochopitelně bych přivítal, kdybych mohl jet s klukama z áčka.
Vaši spoluhráči nedávno hráli proti Paris St. Germain s hvězdným Brazilcem Neymarem. Záviděl jste jim?
Pochopitelně, že mě mrzelo, že proti němu nemůžu stát na trávníku. Ale pokud bych si měl vybrat, jestli jedno utkání proti Neymarovi nebo šestatřicet v lize, zvolil bych jasně druhou variantu. Neymar by byl takový bonus navíc. Věřím ale, že to ještě vyjde.
Pokud se vaše situace nezlepší ani v zimě, budete ji řešit?
Pokud bych vycítil, že šance na změnu není, možná bych začal přemýšlet o hostování. Ale kdybych se dostal alespoň na pozici třetího stopera, ze které je blízko do základní sestavy, o změně dresu bych vůbec neuvažoval.
Zatím jste čtvrtý v pořadí.
Nic nevzdávám! O víkendu sice pravidelně nastupuju za béčko, ale přece jen mám víc volného času. S manželkou výletujeme, poznáváme okolí. Odpočinu si, vypnu, přijdu na jiném myšlenky. Kdybych to měl pořád v hlavě, asi se z toho zblázním. Volným časem se nabíjím do další práce. Zatím mi to moc pomáhá. Být tu sám, jsem zavřený u Playstationu.(směje se)
