Článek
Skutečně vás skepse až tolik ovládla? Opravdu jste nevěřil, že byste mohl svůj čtvrtý šampionát stihnout?
Kdyby se všechno odvíjelo podle původních prognóz, zřejmě bych v kádru pro Francii nefiguroval. Jenže po dvoutýdenním léčení u doktora Koláře šlo všechno rychleji, než jsme předpokládali.
Chcete tím říct, že návrat nebyl tentokrát tak svízelný a strastiplný, jako většina předchozích?
Každý návrat byl a je strašně těžký. Hrozně, protože bere člověku daleko víc sil, než když se jen udržuje ve formě. Proto mně všechny návraty po zranění neskutečně vadily. A co já si těch patálií prožil.
Neměl jste tentokrát chuť říct dost, nemám něco podobného zapotřebí, končím?
Naopak, od začátku jsem věděl, že takovýmto způsobem končit nechci.
Ale v Arsenalu jste nakonec tak skončil. Trenér Wenger vás neposlal v posledním utkání na trávník ani třeba na symbolickou minutu, abyste mohl naposledy zamávat fanouškům. Dokonce ani na lavičku vás nevzal.
To mně bylo jasné od samého začátku také. Prožil jsem v Arsenalu deset let, vím, jak trenér Wenger uvažuje, věděl jsem, že nemám šanci.
S trenérem Vrbou to bylo jiné?
Přijel se na mě do Anglie podívat a řekli jsme si, že do toho půjdeme.
I přes skepsi a pochybnosti, které jste prožíval?
On můj názor znal a o pochybnostech věděl.
Proč jste tedy o návrat tolik stál, když vás stojí hrozně sil?
Spadl jsem na zadek a chtěl jsem vstát. Zvláště poté, co se začala ozývat spousta lidí z celého světa, kteří psali, že můj příběh je pro ně inspirací.
Povídejte...
Třeba jeden chlapec z uprchlického tábora v Sýrii psal, že by mě chtěl ještě jednou vidět hrát, protože nic jiného ze života nemá a to jediné ho při životě drží. Ten příběh se mě extrémně dotkl. Inspiroval mě, protože najednou jsem cítil, že nekopu jen za sebe.
Takže silnější motiv, než samotné EURO?
Jeden z hlavních, i když netvrdím, že by mě evropský šampionát nelákal. Ale není to pro mě stěžejní cíl, protože na mistrovství Evropy už jsem toho odehrál dost. Chci tam ale jet, chci hrát, chci pomoci klukům, s nimiž jsem kvalifikaci začínal.
Cítíte se na to?
Dva měsíce jsem v plném tréninku.
Ale celý zápas jen jeden. A navíc pouze za juniorku Arsenalu...
Sám vím, že juniorská liga není měřítkem. A trenér Vrba také. Ale nejsem zase až taková výjimka. Angličané také vzali Wilshera, i když odehrál jen o zápas či dva víc, než já.,
Co je tedy měřítkem? Vaše osobní pocity?
Trenér to pozná. Je chytrý... Zná mě, pozná, jak na tom jsem, ví, jak se projevuju. A také ví, že už jsem něco odehrál.
Trenér je chytrý a tudíž ví a pozná, ale co vy? Jak se cítíte?
Chybí mi balón. A moc. Kdyby mi nescházel, bylo by to špatné.
Z toho by se dalo soudit, že chcete hrát a hrát. Nejraději všechny tři přípravné zápasy, které na reprezentaci před šampionátem čekají...
To bude záležet na trenérovi, protože on nosí v hlavě různé varianty.
Takže jste se nedomlouvali na tom, že vás jednou nasadí na půlhodinu a v dalším zápase už budete hrát třeba celou hodinu?
Ne, to jsme neřešili. On uvidí, jak vypadám v trénincích i zápasech, takže v jeho kompetenci bude, aby rozhodl. Nemluvě o tom, že i všichni ostatní budou chtít hrát. Já jsem připraven na všechno. I proto jsem trenérovi nabízel, že pojedu s mužstvem na kemp v Rakousku a na něm bude, zda mě ve třiadvacetičlenném kádru ponechá. Aby mě klidně poslal domů, když budu vypadat špatně. Anebo že pojedu sám, když budu cítit, že to není ono.
Bavili jste se i o tom, co přijde po EURO a jak se bude dál Rosického kariéra odvíjet?
Ne.
A vy sám jste už přemýšlel a rozhodl se, co přijde po šampionátu?
Teď uvažuji v časovém horizontu EURO.
Ale do toho se znovu a znovu a znovu ozývá Sparta, která by moc stála o váš návrat...
Bavíme se o tom skutečně delší dobu, takže netvrdím, že Sparta pro mě nepředstavuje téma.
Nebylo by lepší téma budoucnost rozřešit ještě před cestou do Francie? Měl byste klid a hlavně jistotu, co dál...
Mě to nerozhází. Jsem natolik zkušený, abych měl o prioritách jasno.
