Od EURA k EURU, takový je speciální příběh stopera mistrovské Plzně. Zahrál si na šampionátu v Polsku, po něm stihl už jen přátelský duel s Finskem. A od září 2012 si Roman Hubník za fotbalovou reprezentaci ani nekopl. Vrací se zase až nyní, kdy se národní tým chystá na další mistrovství Evropy. „Už jsem ani nedoufal, že bych mohl ještě někdy reprezentovat,“ neskrývá, jak moc ho Vrbova nominace potěšila.
Roman Hubník hlásí návrat...
Jan Handrejch, Právo
Fotogalerie
Penaltový faul Romana Hubníka na Arjena Robbena během utkání základní skupiny Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a Plzní.
Vlastimil Vacek, Právo
Tomáš Hübschman, Milan Baroš a Roman Hubník na tréninku fotbalové reprezentace v polské Vratislavi.
Jan Handrejch, Právo
Alan Dzagojev střílí první gól do sítě českého týmu, snaha Roman Hubníka i brankáře Petra Čecha byla marná
Jan Handrejch, Právo
Roman Hubník (vpravo v červeném) nekompromisně bojuje o míč se skotským útočníkem Naismithem.
Jan Handrejch, Právo
Máte ovázaný ukazováček. To jste tak bujaře slavil titul v Plzni?
Kdepak. Řízl jsem se o sklo, to už bylo bohužel po oslavách. (úsměv)
Ani na březnovém srazu jste v reprezentaci nebyl. A najednou jste po čtyřech letech zpátky...
První dojmy jsem nasál už ve středu, když začal první sraz. Je to hezký pocit, být zpátky na nejdůležitější sraz. Vyšel mi půlrok v Plzni, to asi rozhodlo.
Můžete si připadat jako muž pro velké akce. Dva šampionáty, nic mezi tím.
Je pravda, že v cyklu před minulým turnajem jsem hrál. Teď nic, rovnou jsem skočil do nominace. Je to paradox, ale jaro mi vyšlo a jsem tady. Duel s Finskem v Teplicích byl mým posledním zápasem, pak už jsem ani nedoufal, že bych mohl ještě někdy reprezentovat. Angažmá v Plzni pro mě bylo ze začátku nahoru, dolů. Ani když jsem se poslední zimu vracel z Olomouce, mě to nenapadlo. Jen jsem se chtěl v Plzni probojovat do základu, protože úvodní dvě kola jsem ani nehrál.
Suchý odjede do Francie s trestem za vyloučení v kvalifikaci, Kadlec se připojí na soustředění po finále Tureckého poháru později. Nejspíš máte slušnou šanci zahrát si i ve Francii, ne?
Uvidíme, jsme teprve na začátku přípravy, v níž nás čekají tři zápasy. Šance tam nějaká je, uvidíme jaká.
Trenér Vrba vás vzal již v roce 2003 na mistrovství světa dvacítek do Emirátů, což pro vás může být výhoda.
Známe se s trenérem již od dorostu, když jsem s Olomoucí hrával proti Baníku. Pak jsme se sešli na zmiňovaném šampionátu dvacítek. Rozhodly však spíš aktuální výkony.
Určitě vám pomohla také vaše univerzálnost, kromě stopera jste na jaře zase dokázal odehrát zápasy i na pravém kraji obrany.
Pro každého hráče je lepší, když může hrát na více postech. Pravý kraj obrany pro mě není optimální, ale zvládl jsem to. Jsem pro trenéry takové lepidlo. Když jim někdo vypadne, zalepí to mnou. Pan Vrba mě sem bral asi jako stopera. Ale jak říkám, často si dělám srandu, že jsem lepidlo. Za Vrby jsem hrál v Plzni pravého i levého beka, když se zranil Limba. Už jsem hrál v obraně prakticky všechno.
Co asi budete hrát za trenéra Pivarníka, který zamířil do Plzně?
Vývoj sleduji z médií, hlavně abych hrál. Znám ho z Olomouce, v dorostu tehdy působil jako asistent. Jak se vyvíjí hráč, tak se vyvíjí i trenér. Asi nebylo šťastné, že ho pak v Olomouci od áčka propouštěli ze čtvrtého místa v lize... Zkušenosti má, teď nám půjde hlavně o předkola Ligy mistrů.
A o co půjde reprezentaci ve Francii?
Cíl je postup ze skupiny. Je těžká, ale chceme se porvat o šanci. Pokud jde o mě, chtěl bych si nějaký zápas vůbec zahrát. Odletí nás třiadvacet, reálně si zahraje takových šestnáct lidí. Ostatní budou muset čekat.
