Hlavní obsah

Jižní Amerika opustila svůj styl, nejlepší fotbal hraje Evropa

BERLÍN

Největší favorité skončili před branami semifinále a závěr světového šampionátu ve fotbale bude výlučně evropskou záležitostí. Jižní Amerika nemá poprvé od roku 1982 zastoupení mezi čtyřmi nejlepšími týmy světa. Brazílie i Argentina podřídily v rozhodujících zápasech svou tolik obdivovanou útočnou sílu opatrnosti, a to se jim vymstilo.

Článek

Jejich vyřazení má hodně společných znaků. Brazilec Carlos Alberto Parreira i Argentinec José Pekerman bývají doma často kritizováni za to, že hlavním cílem jejich taktiky je nedostat gól. Až dosud jim to na šampionátu vycházelo, ale teď dostali kritikové do ruky pádné argumenty.

Parreira bude těžko vysvětlovat, proč v základní sestavě proti Francii opustil svůj magický útočný kvartet a proč Adriana vytáhl, až když jeho týmu teklo do bot. Proč první brazilská střela mezi tyče mířila až v poslední minutě. Proč lpěl až do konce na veteránech Robertovi Carlosovi a Cafúovi, když mladíci v utkání s Japonskem ukázali, že jsou lepší.

Pekermana asi bude dlouho mrzet, že v době, kdy Argentina vedla a Němce přehrávala, stáhl z trávníku tvůrce hry Riquelmeho. A že se bál poslal na hřiště devatenáctiletého Messiho, který svými nápady mohl na německou obranu platit víc než okoukaný Julio Cruz. Možná by to nepomohlo, ale fanoušci by museli uznat, že trenér dělal, co mohl. Portugalsko se raduje po 40 letech

Takhle jsou v semifinále Němci a Jürgenovi Klinsmannovi už nikdo nevyčítá, že pro koučování reprezentačního týmu nemá žádnou praxi. Naopak, vypadá to, že na co někdejší slavný kanonýr sáhne, to mu stoprocentně vyjde. Jako když nechal v prvním utkání sedět Ballacka, přestože se kapitán dušoval, že už je po zranění zcela fit. Jako když dal v brance přednost Lehmannovi před Kahnem, nebo když stál za útočníkem Podolským, přestože mu novináři vyčítali, že nemá formu. Mladík se mu za důvěru odměnil třemi góly ve dvou zápasech.

Klinsmann mistrovsky tahá z rukávu esa náhradníků. Odonkor s Neuvillem zlomili ve skupině odpor Poláků, na vyrovnávací brance proti Argentině měl lví podíl Borowski. Experti oceňují i to, jak trenér mužstvo stmelil a jakou mu vtiskl herní disciplínu. Když se na sebe i znesváření brankáři usmívají a jeden druhého povzbuzuje, pak jsou hostitelé šampionátu opravdu jedna velká parta a ne soubor individualit.

Zatímco Němci penalty ovládají, Angličané by měli každý trénink zakončit nácvikem tohoto herního prvku. Od roku 1990 je penaltový rozstřel poslal domů z velkého turnaje už popáté. Až dosud jim na šampionátu přálo štěstí, ale v utkání s Portugalskem se k nim obrátilo zády. Přišli o zraněného Beckhama i vyloučeného Rooneyho, ale i bez dvou největších hvězd byli lepším mužstvem.

Ale gól nedali a v rozstřelu znovu selhali. Trenér Sven-Göran Eriksson tak ani do třetice nepřevedl své svěřence přes práh čtvrtfinále, pokaždé ho zastavil Luiz Felipe Scolari. Portugalci jsou po čtyřiceti letech znovu v semifinále a Luis Figo se na stará kolena dočkal největšího úspěchu své kariéry. Italové inkasovali pouze vlastní branku

Italům ještě nikdo na šampionátu nedokázal dát gól. Ten jediný, který v pěti zápasech dostali, byl vlastní. Síla squadry azzurry je v mimořádné vyrovnanosti celého kádru. Trenér Marcello Lippi s výjimkou dvou náhradních brankářů už vystřídal všechny hráče, aniž by to hru týmu nějak negativně poznamenalo. Když například proti Austrálii nemohl hrát zraněný stoper Nesta, ani jeho náhradník Materazzi, nastoupil uprostřed obrany Barzagli a kompaktnost defenzivy tím nijak neutrpěla.

O sedm gólů se podělilo šest hráčů, takže určit, odkud hrozí největší nebezpečí, je pro soupeře hodně těžké. Italská šňůra bez porážky už čítá 23 zápasů, včetně výhry 4:1 nad semifinálovým soupeřem z Německa. Itálie však měla cestu mezi čtyři nejlepší týmy světa jednoznačně nejsnadnější a ještě při ní stálo štěstí. Přes Austrálii přešla jen díky sporné penaltě v poslední minutě a ani zápas s Ukrajinou by nebyl tak hladkou záležitostí, kdyby soupeře dvakrát nezastavilo břevno.

Na Francii po základní skupině nikdo nesázel, ale od té doby výkon týmu galského kohouta neustále roste. Perfektně organizovaná obrana udržela na uzdě i obávané španělské a brazilské kanonýry a Zidane si své loučení s fotbalem náležitě užívá. Trenér Raymond Domenech se na rozdíl od svých jihoamerických kolegů nezaměřuje na bránění, v sobotu poslal v závěru na hřiště tři čerstvé útočníky. Nikdo se neodváží tvrdit, že by Francie nemohla zopakovat triumf z roku 1998.

Reklama

Související témata: