Modrič je smutným ruským králem. Nikoli pro sebe, ale pro své Chorvatsko chtěl zlato

„Kdyby nebyl Chorvat, ale Španěl nebo Angličan, měl by už dávno zlatý míč, který uděluje nejlepšímu fotbalistovi světa France Football," uznale oceňoval Modričův fotbalový kumšt jeho reprezentační spoluhráč Dejan Lovren hrající v Liverpoolu

„Okamžitě bych ho ale vyměnil za zlato tady odsud z Ruska," navázal na výrok spoluhráče Modrič, dvaatřicetiletý legionář ve službách madridského Realu, a jasně naznačil, že chtěl z moskevského finále víc než jen stříbrnou medaili a individuální poctu k tomu.

„Neříkám, že za ni nejsem rád. Nepatří jen mně. Bez spoluhráčů bych ji nikdy nezískal. Bez našich skvělých fanoušků rovněž ne. I ve finále nám neustále pomáhali bez ohledu na vývoj skóre. Právě proto je tak bolestivé, že jsme neudělali poslední krok. Proto je příliš brzy, aby zklamání a hořkost přebolely."

Přitom šlo o první medaili, kterou Luka Modrič v červenobílém šachovnicovém dresu získal. S Bílým baletem, kam v roce 2012 přestoupil z anglického Tottenhamu za 30 miliónů liber, vyhrál čtyřikrát Ligu mistrů, třikrát mistrovství světa klubů, španělský Královský pohár a La Ligu samo sebou také, s chorvatskou reprezentací však čekal na úspěch až do mistrovství světa v Rusku.

Na dvou předchozích šampionátech totiž skončil s národním týmem už ve skupině, na mistrovství Evropy 2008 ve čtvrtfinále, o čtyři roky později v Polsku a na Ukrajině pak dokonce už v základní skupině, před dvěma lety ve Francii bylo konečnou osmifinále.

Až v Rusku se drobný záložník s černou páskou ve vlasech, obrovským kumštem v noze, báječnými nápady a obdivuhodnou kreativitou i odvahou v hlavě, dočkal. Stříbra a Zlatého míče k tomu.

Stal se nejlepším hráčem šampionátu, přesto stál na pódiu v Lužnikách se zlatou trofejí v ruce jako smutný král.

„Nešetřili jsme se. Pro vítězství jsme udělali úplně všechno, ale v posledním zápase tady v Rusku nás opustilo štěstí," nepopíral chorvatský kapitán, že ve třech duelech vyřazovací fáze se naopak jejich mužstva drželo. Při osmifinálovém penaltovém rozstřelu s Dánskem, ve čtvrtfinále proti Rusům, kdy rovněž došlo na penalty, a vlastně v semifinále s Angličany také, neboť Mandžukičova trefa jedenáct minut před koncem prodlouženi je třetí penaltové přestřelky v Lužnikách ušetřila.

„Nejen štěstí, ale i naše chyby Francouzům pomohly. Byli jsme lepším mužstvem, jenže jsme jim několik gólů naservírovali. A to je nastartovalo a pomohlo jim, aby byli v takovém fóru," povzdechl si Modrič, který chtěl z ruského šampionátu zlaté ocenění nikoli pro sebe, ale pro své Chorvatsko.