Článek
Jenom dva roky si musel počkat, aby kamarádovi splatil dluh stejnou mincí. Když měl Antonín Panenka přebírat cenu Václava Jíry, byl po operaci a plaketu mu vyzvedl Karol Dobiaš. A když teď přišel na řadu také „Patino“, odjel na Slovensko a role si prohodili. „Teď si plakety můžeme pěkně vyměnit,“ usmíval se Panenka.
Třiašedesátiletý Dobiaš patřil k hlavním protagonistům triumfu na mistrovství Evropy 1976, byl vyhlášen nejlepším československým fotbalistou let 1970 a 1971. „Karol byl univerzál, ale jeho místo bylo hlavně na pravém kraji obrany. Výrazně podporoval ofenzívu, hrál téměř křídlo. V dnešním fotbale je to běžné, ale průkopníkem ofenzivního krajního obránce byl v Trnavě právě on,“ poukázal Panenka, který se pak s Dobiašem sešel v Bohemians.
Šampióni z Bělehradu to spolu táhnou dodnes. „Karol už v Praze zůstal a vzhledem k jeho svéráznému nářečí mu dělám překladatele... Hrajeme spolu tenis a mám to s ním těžké. Pořád mi na kurtu nadává. Soupeři jsou z toho tak vyděšení, že nám to vlastně pomáhá,“ vtipkoval Panenka.
Bývalý hráč Bohemians Karol Dobiáš při křtu loga stadiónu Bohemians 1905 a klubového muzea.foto: ČTK/Michal Kamaryt
Uražená manželka poslala Pražáky do háje
Pětašedesátiletý Ivan Kopecký je odchovancem Slavie. Sešívaní ho však předčasně vyhnali do Frýdku-Místku, kde zakotvil nastálo. „Přitom jsem Žižkovák, což je ještě víc než Pražák,“ culil se. „Po dvou sezónách za mnou přišla Slavia i Bohemka, ať se do Prahy vrátím. Jenže moje žena byla uražená ještě víc než já, že mě vyhnali, tak jsme na severu Moravy zůstali,“ zavzpomínal pozdější úspěšný trenér.
Cenu převzal čtvrt století poté, co dovedl Vítkovice k senzačnímu titulu. Teď si slavnou sezónu připomíná v reprízách tehdejších televizních Branek, bodů, vteřin, jež cestu za triumfem mapují. „Samozřejmě to sleduji a už se nemůžu dočkat, až ten titul vyhrajeme,“ smál se Kopecký.
Nedvědovi dával zabrat, teď by znovu čerpal z jedenadvacítky
V 90. letech vedl několik cyklů jedenadvacítky, takže mu rukama prošla většina protagonistů úspěšné éry dospělé reprezentace. „Třeba Pavel Nedvěd u mě neměl místo v sestavě jisté, jedenadvacítka kluky teprve zocelovala... Dávno jsem tvrdil, že až tahle generace skončí, bude mít nároďák velký problém. Málokdo mi věřil, ale je to tady. Čech a Rosický, to je málo. Teď máme dobré, ale bohužel ne vynikající fotbalisty. Takže nezbude, než zase sáhnout do jedenadvacítky a budovat a budovat. Na pokles tak zareagovali třeba Němci a už zase mají jednu z nejlepších reprezentací na světě,“ radí Kopecký.
Trápí ho také existenční krize jeho osudových klubů, Vítkovic a Slavie. „Věřím, že Vítkovice nezaniknou. Muži začnou hrát divizi, zázemí tam je. A stejně tak doufám, že Slavia nedluží tak velké peníze, aby nemohla v první lize zůstat. Musí se zachránit, bez Sparty či bez Slavie by přece soutěž neměla zvuk.“
Osmdesátiletý Karel Malina je rozhlasovou legendou. Byl u většiny fotbalových úspěchů Československa včetně stříbrného mistrovství světa v roce 1962 v Chile.
Předseda svazu Ivan Hašek předal ocenění také dalším fotbalovým činovníkům, které nominovaly krajské svazy.
