Článek
Mělo jít o sezonu, kterou si vysnil. Vždyť v barvách „Racků" pravidelně hrál a postoupil s nimi do Premier League.
„Něco báječného. Největší zážitek mé fotbalové kariéry. Stříbro z evropského šampionátu devatenáctek se s tím vůbec nedá srovnat," bájí Jiří Skalák ještě teď, kdy od postupu Brightonu mezi anglickou fotbalovou elitu uplynulo pomalu půldruhého roku.
Byl u toho. Zažil euforii, která fanoušky na Falmer Stadium zachvátila, opájel se nadšením, jemuž propadlo celé město i hrabství na jihu Anglie.
Ale byl také u toho, když začala přicházet jedna posila za druhou.
Místo pěti měsíců obětoval celý rok
„Fakt samí kvalitní hráči, takže jsem záhy vycítil, že už to není ono a že se se mnou už tolik nepočítá. O to víc jsem se zatvrdil a řekl si, že budu o svou šanci bojovat. Že klidně obětuju třeba i pět měsíců, ale o Premier League se porvu," přiznává Skalák, že se najednou dostal v Brightonu do situace nové a předtím nepoznané.
„Trenér stále opakoval, že příležitost dostanu, a i proto odmítal, abych odešel na hostování do jiného klubu. Přitom právě Millwall zájem měl. A opakovaně. Pravdou je, že mi kouč nakonec šanci dal. Nejdřív jsem začal jezdit s mužstvem k ligovým zápasům, ale zůstával jsem jen na lavičce mezi náhradníky. Ani na minutu jsem Premier League neokusil, i když třeba v Leicesteru jsme deset minut před koncem prohrávali 0:2, měli vystřídány jen dva hráče a trenér klidně mohl poslat na trávník ještě třetího. Ať už mě, nebo kohokoli jiného. Jenže to neudělal," povzdechne Skalák při reminiscenci na vysněnou chvíli, která nepřišla.
„Přišla v FA Cupu proti Middlesbrough, ale trvala jen sedmdesát minut. Pak jsem se po střetu s gólmanem zranil a pět obětovaných měsíců se rázem protáhlo na celou sezonu. Přesto nelituji a ani nijak naštvaný jsem nebyl. Narodila se nám dcera, takže fotbalové čekání a strádání nahradily jiné radosti. A Premier League? Třeba se mi sen ještě někdy splní. A když se to nepovede, brečet nebudu."
Až napotřetí jednání klapla
Letos v létě vyměnil Brighton za druholigový Millwall v jihovýchodním Londýně, což mu pomohlo k návratu na fotbalovou scénu a tím i k reprezentačnímu comebacku po dvou letech.
„Jednání o přestupu se táhlo celé léto, takže jsem byl rád, že napotřetí k dohodě mezi kluby došlo a já se dostal do Millwallu. Vždyť je to jeden z nejstarších anglických klubů s fantastickými fanoušky, jejichž chorál „Nikdo nás nemá rád" je proslulý po celých britských ostrovech," kvituje odchovanec pražské Sparty, že o sobě dává zase vědět.
V sedmnácti odehraných kolech si zatím Skalák návrat na druholigovou scénu okusil v deseti zápasech, i když často jen v roli střídajícího hráče, proti věčnému čekání na šanci v Brightonu jde však o posun.
Paráda, radovali se i v Millwallu
„Stále si v Millwallu zvykám, protože mužstvo poskládané z drtivé většiny z anglických, irských a skotských hráčů praktikuje typický ostrovní fotbal plných dlouhých míčů dopředu, centrů do šestnáctky a osobních soubojů. Ale vyhovuje mi to, takže věřím, že budu nastupovat pravidelně, a i na osobních statistikách se to projeví. A když budu kopat v Millwallu, budu mít i do reprezentace blíž. Však také když mě trenér Šilhavý dodatečně nominoval na zápasy s Polskem a Slovenskem, hned se náš kouč Neil Harris nechal slyšet, jaká je to paráda, že jsem v národním mužstvu," prozrazuje Skalák, že i v klubu se lvem ve znaku jsou pyšní na to, že je z něho už zase reprezentant, který navlékne dres s českým lvíčkem.
„I proto jsem nikdy nelitoval a litovat nebudu, že jsem do Anglie odešel. Chtěl bych na Ostrovech vydržet co nejdéle. A třeba tam žít i natrvalo."
