Článek
Hned několik bývalých i současných velmi známých hráčů promluvilo o svých vntiřních bitvách s psychickým zdravím. Mezi ně patří například Danny Rose, obránce Tottenhamu, nebo křídelní záložník Burnley Aaron Lennon.
Otázkou je, zda skutečně roste číslo těch, kteří trpí nějakým psychickým problémem a pomoc odborníků potřebují, nebo zda je číslo stále zhruba stejné, avšak spíše se v řadách fotbalistů objevuje častěji odhodlání pomoc vyhledat a problém řešit.
Předseda odboru zabývajícího se spokojeností a blahem hráčů, Michael Bennett, tvrdí, že s problémy se hráči potýkali vždy. „Nyní si uvědomují, že není slabost o věcech mluvit. (...) Je možné, že (hráči) byli trochu mimo radar a příliš mnoho lidí v minulosti trpělo v tichosti," míní. „Věřím, že dnes si lidé uvědomují, že můžou požádat o pomoc a ta je dostupná."
Nová data zveřejnila PFA ani ne týden poté, co princ William, vévoda z Cambridge a předseda Fotbalové asociace, kritizoval kluby za jejich přístup k psychickému zdraví hráčů.
Vyrovnávání se se zraněním, pocit izolace u cizinců...
Veřejnost často vidí jen to, co je zjevné. Hráče, kteří vydělávají astronomické sumy, jsou slavní a obdivovaní. Jejich život navenek vypadá jako život bez starostí. To je však pouze jedna strana mince. Ale je tu také ta druhá, skrytá.
Složité například pro fotbalistu bývá, pokud je zraněný. A zejména tehdy, je-li jeho zranění dlouhodobější nebo se častěji opakuje. Pokud se fotbalista po delší čas nedostane zpět na hřiště, může docházet k frustraci a je velmi těžké najít další motivaci.
We commit to continue funding for Mental Health Support
📞 We offer a 24/7 helpline, counselling services and workshops
We also fund Sporting Chance, who offer addiction counselling#OurInvestmentInYou pic.twitter.com/81EMy6P8y8
— PFA | Professional Footballers' Association (@PFA) 5. března 2019
Navíc se hráč stane jaksi bezprizorní. Pro drtivou většinu profesionálů je fotbal každodenní náplní jejich života, ta však najednou není přítomná. Psychická pohoda hráče se tím může narušit a ten se obecně stává náchylnější k problémům v této oblasti, například k depresím.
Ale není to pouze o zraněních. Do procesu hráčské kariéry často vstupuje často třeba proměnná kultury. Pokud fotbalista přestoupí do ciziny, začne se objevovat velké množství faktorů, které mohou mít vliv na jeho psychiku. Ať už jde o to, že je těžké se začlenit, pokud nemluví jazykem, kterým hovoří většina jeho spoluhráčů, nebo o kulturní rozdíly v myšlení, může se stát, že je hráč vyčleněn z kolektivu nebo se cítí osamělý.
Samostatná kapitola jménem závislost
Podle Bennetta se povědomí o psychickém zdraví u klubů zlepšilo, stále ale existují oblasti, které nejsou dobře podchyceny a zasluhují další pozornost. Mezi ně patří gambling, tedy závislost na hraní hazardních her.
Hazard je v době internetu a chytrých telefonů dostupný jako nikdy dříve. Oproti pobočkovému sázení a hernám je velmi snadné se k němu rychle a jednoduše dostat - a je tedy i výrazně snazší mu i propadnout.
„Je to všude a může se to rychle vymknout z ruky. Každý si myslí, že mladí hráči berou pět tisíc liber týdně, takže na tom nezáleží, ale ono je to častěji kolem pětiset v League One a Two. Mohou se tedy dostat do problémů, protože nejsou milionáři," uvádí Bennett.
„Musíte prostě jen zaškrtnout, že vám bylo osmnáct a jde se na to. Člověku to připadá jako, že to nejsou reálné peníze. A je to velký problém."
Jeff Whitley, bývalý hráč Manchesteru City a člen zmíněného odboru, který se zabývá spokojeností hráčů, tvrdí, že gambling se od „obvyklých" závislostí v mnohém liší. „Je to jiné než alkohol nebo drogy, které můžete vidět nebo cítit, když hráč přijde do klubu. S gamblingem si lidé mohou nasadit masku. Může to trvat měsíce, než někdo vůbec zjistí, že s něčím bojují," říká Whitley, který si během své kariéry sám prošel závislostí na alkoholu a drogách.
Největší britské sázkové společnosti v prosinci potvrdily plány zakázat televizní reklamy na sázení během živých sportovních přenosů.