Čech začal v Chelsea život po životě, ale už teď přemýšlí o dráze trenéra a inspiraci Brücknerem

Samozřejmě že se na svou novou roli připravoval. Pochopitelně že perfekcionista Petr Čech sháněl informace, kde se dalo. I na své bývalé reprezentační spoluhráče Tomáše Rosického a Zdeňka Grygeru, kteří se už v nových funkcích v českých klubech etablovali, se obracel.

„Vyzvídal jsem, co jejich práce obnáší a co všechno je její náplní, jaké mají kompetence a o čem rozhodují. A také kolik času jim nová práce zabírá," netajil Čech, že chtěl být před nástupem do Chelsea se vším seznámen co nejdůkladněji.

„Mohl jsem si samozřejmě po skončení kariéry dopřát nějaký čas volno a věnovat se jen svým koníčkům, ale to by nebylo nic pro mě. Tahle varianta padla okamžitě, na život po fotbalovém životě jsem se naopak moc těšil a bral ho jako obrovskou výzvu. Vždyť budu mít na starosti nejen první tým Chelsea, ale i naši akademii, podílet se budu na výběru nového trenéra stejně jako na přestupové politice klubu. Tedy, až budeme mít zase uvolněné přestupy," bere Čech docela s úlevou, že jednání o hráčských transferech je prozatím ušetřen.

„Stejně by to nebylo jen o mně. Funkcionářskou dráhu začínám, proto nemám v rukou rozhodující kompetence. I peníze jdou mimo mě. Když přijdu s nějakým nápadem nebo návrhem, co vylepšit nebo změnit, musím se obracet na vedení klubu," přiznává Čech, který ve službách Chelsea odchytal jedenáct sezon, vyhrál s ní Ligu mistrů, Evropskou ligu, čtyřikrát Premier League a FA Cup.

„Až čas ukáže, jak se mi bude dařit a jak dlouho budu v této funkci pokračovat. Třeba zůstanu natrvalo, anebo naopak zjistím, že to není práce pro mě a že na ni nemám. Anebo mě už v Chelsea nebudou chtít," přemítá Čech od samého začátku nové profesní etapy i nad budoucností.

Třeba trenérskou...

„Lákalo by mě to. Proto si dodělám trenérskou profilicenci. V hlavě to mám," netají, že by chtěl být v budoucnu hráčům blíž, než je teď ve své kanceláři v Cobhamu.

Jeho vzorem by se v tom případě stal bývalý kouč české reprezentace Karel Brückner. „Když se podívám zpět na všechny kouče, pod kterými jsem nastupoval, on byl jedním z nejlepších. Ve své době předběhl celý fotbalový svět, což jsme u nás brali jaksi automaticky a neuvažovali příliš o tom, jak daleko je Brückner před ostatními trenéry," skládá Čech komplimenty doyenovi z Hané.

„Kdybych si od něho měl něco vzít, pak jeho charakter a osobnost. Ale já bych si vzal něco od každého trenéra, s nímž jsem se během kariéry potkal. I od těch, kteří mi neseděli a o nichž jsem si myslel, že dělají svou práci blbě. Nelze se inspirovat jen trenéry úspěšnými a vybírat si z jejich práce pouze pozitiva, je dobré podívat se i na ty neúspěšné a vyvarovat se toho, co dělali špatně a co nefungovalo."