Muž z ikonické fotografie z Hillsborough zemřel. Pár dnů před výročím apokalypsy podlehl koronaviru

Hlavu do dlaní už nikdy nesloží. A 15. dubna se šest minut po čtvrté odpolední už také nikdy nezastaví, aby minutu naslouchal mrtvolnému tichu, jak to míval stejně jako tisíce jiných ve zvyku. A k Anfieldu už také nikdy nepřijde. Navěky ho bude připomínat jen snímek. Ikonická fotografie symbolizující zkázu a smrt. Záběr na Davea Rolanda s hlavou v dlaních na ochozu, kde umírali lidé. Umačkaní, udušení, pohřbeni masou těl, z níž se marně pokoušeli vymanit. I on se tehdy na sheffieldském stadionu pokoušel jednoho z nich zachránit. Marně...

Osm dnů před jednatřicátým výročím tragédie v Hillsborough muž z černobílého snímku, který vypovídá o bezmoci, zmaru a smrti 96 mužů, žen a dětí víc než tisíce slov, zemřel.

„Pan Dave Roland zemřel v Královské univerzitní nemocnici v Liverpoolu ve věku 65 let na následky nákazy koronavirem," oznámila jeho dcera Michelle Hopwoodová.

Někteří měli štěstí a tragédii v Hillsborough díky pomoci ostatních unikli.

Profimedia.cz

Přitom i jemu mělo být adresováno poselství kouče Reds Jürgena Kloppa putující v této prazvláštní době po sociálních sítích k rodinám obětí a vůbec všem, kteří děs a smrt na Hillsborough zažili.

„Naše myšlenky, naše modlitby a hlavně naše láska patří vám. Nikdy nebudeš kráčet sám," promlouval k nim v emocionálním proslovu Klopp. „Měli jsem být spolu na Anfieldu. Ale není to možné. Možné ale je, abychom byli myšlenkami spolu. A věřte mi, v našich myšlenkách jste."

I Dave Rolandovi měla Kloppova slova patřit. Vždyť on hrůzu při semifinále FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem Forest onoho 15. dubna 1989 zažil. On natahoval ruce k sedmnáctiletému mladíkovi poblíž a snažil se ho za pomoci svého přítele Johna Owena zachránit. Vymanit ho z masy lidských těl, která ho nelítostně drtila. Henryho Rogerse však na Hillsborough nezachránili.

Proto hlava bezmocně složená v dlaních. Proto bezmoc a zmar, který z ikonické fotografie sálá.

Přesto se tehdy vydali za rodiči Henryho Rogerse, aby jim řekli: „Váš Henry neumíral sám."

Po prožité tragédii však Dave Roland na dlouho sám zůstal.

„Trvalo dlouho než promluvil o všem, co prožil. O tvářích plných strachu a zoufalství, o mladém chlapci poblíž přitisknutému k betonové bariéře, jemuž se marně snažil pomoci. Všechno to pro něho bylo příliš bolestivé. I na fotbal přestal chodit, i když pro něho představoval tu největší vášeň," vzpomínala dcera Davea Rollanda, jak se její otec těžce vyrovnával s tím, co jako čtyřiatřicetiletý na Hillsborough prožil.

Přesto v sobě trýzeň, tíseň a zmar přemohl, přesto předstoupil před porotu a vypovídal o všem, co se na stadionu událo. I o tom, jak se snažili marně pomoci sedmnáctiletému klukovi.

Při tragédii v Hillsborough zemřelo 15. dubna 1989 96 lidí.

Profimedia.cz

„Umřel. Rozmačkaný, rozdrcený. John ho držel v náručí, já měl jeho ruku v té své a všechno ozařovalo slunce," roztřásl se při výpovědi, která byla v procesu vlekoucím se celá dlouhá léta jednou z klíčových.

Až po sedmadvaceti letech v dubnu roku 2016 vynesla devítičlenná porota verdikt, podle něhož nesla hlavní vinu na tragédii na Hillsborough yorkshirská policie s velitelem, superintendantem Davidem Duckenfieldem v čele. Klub Sheffield Wednesday, na jehož stadionu se semifinále uskutečnilo, a záchranářské složky rovněž.

Liverpoolem ten den zněla klubová hymna You´ll Never Walk Allone.

Nikdy nebudeš kráčet sám.

Pamětní desky se jmény obětí fanoušků Liverpoolu, kteří zahynuli při tragédii v Hillsborough.

Karel Felt, Právo

I dnes se rozezněly, i u Anfieldu byly slyšet. Přes všechny zákazy a nařízení tam lidé přinesli květiny, šály, vlajky a pod deskami se jmény obětí z Hillsborough zapalovali svíčky, i když hromadná chvíle vzpomínek a piety se  vzhledem ke koronavirové pandemii nekonala. I každoroční bohoslužba za oběti tragédie musela být odložena.

Minuta ticha však v 16.06 ostrovního času v městě na řece Mersey apokalypsu na Hillsborough připomenula.

Při tragédii v Hillsborough zemřelo v tlačenici 96 lidí.

Profimedia.cz

A mnozí si při ní určitě vzpomněli i na Dave Rolanda, muže s hlavou v dlaních na ikonickém černobílém snímku, který už tam někde nahoře vypráví tomu sedmnáctiletému Henrymu, co jejich Liverpool za jednatřicet let dokázal a k jakým metám se dostal.

A oba přitom nejspíš litují, že už se nikdy nedozví, zda se jejich Reds letos nakonec přece jen dočkají titulu, o němž sní už tři desetiletí stejně, jako o něm sní všichni fanoušci, jakými byli i Dave a Henry.