Vydra vítá restart Premier League, těší se na přítelkyni s dcerou a tvrdí: Dávat góly jsem nezapomněl

Nás se to týká až v pondělí na trávníku Manchesteru City, takže si musíme ještě počkat, ale zaplať pánbůh, že se fotbal znovu rozjede. Čekání byo nekonečné.

Určitě ne, i když každý chce mít restart už za sebou. Nevíte totiž, co od něj čekat, ani co to s každým z nás udělá. Máme o pár dní víc k vyladění formy a můžeme se podívat v televizi na ostatní. Třeba večer hostí Citizens v dohrávce Arsenal. Naplno se soutěž rozjede 30. kolem v pátek, a uzavře ho náš pondělní duel na Etihad Stadium v Manchesteru. Hrát se bude skoro každý den, program je nahuštěný, ale na to jsme v Anglii zvyklí.

Měl jsem tady deset týdnů přítelkyni Šárku a dceru Vanesu, které bude koncem června půl roku. V té době se nesmělo trénovat, nebo jen individuálně. Byli jsme doma zavření. Jakmile to bylo možné, děvčata odjela do Česka. Vaneska musí na pravidelné lékařské prohlídky, takže momentálně válčím v Anglii sám. Brzy ale za mnou přiletí. Stýská se mi po nich.

No do normálu... První pozitivní vlaštovkou bylo umožnění přípravy v tréninkovém centru, postupně od pětičlenných skupinek až po společnou přípravu celého týmu. Určitě toho k normálu hodně chybí, třeba do centra pořád jezdíme auty, v tréninkovém oblečení, protože centrum jako takové, myslím třeba sprchy, je pořád zavřené. Odtrénujeme a musíme co nejrychleji areál opustit. Když nás chce protáhnout fyzioterapeut, musíme mít oba roušky a rukavice. To je zvláštní... Pořád to je ale lepší než nic.

Máme k dispozici jednu toaletu, na níž jsou velice přísná hygienická opatření.

Není to klasické předsezonní přípravné období. Jde o to, získat zpět zápasovou praxi. Pro všechny týmy je ale situace stejná. Nejčastěji jsme hráli na devadesát minut mezi sebou. Klasické přípravné zápasy jsme stihli dva. Naposledy v sobotu generálku s Prestonem, v níž jsem dal gól. Před týdnem jsme hráli proti místnímu výběru, to jsem dal góly dva. V pauze jsem je dávat nezapomněl.

Musíme projít tak zvanou červenou zónou, v ní nám změří teplotu, vezmeme si roušky a gumové rukavice, a jdeme do šaten. Normálně máme svoji a ve druhé jsou hosté. Abychom dodrželi rozestupy a pravidla, máme obě šatny my. Hosté se převlékají jinde. Ovšem i náš pobyt v šatnách je časově omezený. Převléct se a ven, všechno je přísně hlídané. Uvidíme, jak to bude do konce sezony a pak v té nové.

(směje se). To znám, a nemohu vyvrátit, že to tak je i tady (znovu se směje). Kde se převlékají, opravdu nevím. Na hřiště chodí každé mužstvo jiným vchodem. Všude jsou šipky, kam kdo může jít, aby některý z účastníků zápasu něco neporušil a nebyl malér.

Těžko říct, kouč Sean Dyche zatím nic nenaznačil. V přípravných zápasech se mi ale dařilo, takže snad šanci dostanu. Před zastavením sezony jsem měl dobrou formu, rád bych na to období navázal herně i střelecky.

Tím prvním je záchrana. To máme skoro splněno. V Anglii se říká, že čtyřicet bodů na záchranu stačí. Nám k této hranici chybí jediný a máme na něj devět zápasů. Ale... Jsme v tabulce desátí a na příčky, zaručující účast v příštím ročníku Evropské ligy nám chybí šest bodů. To je lákavé. Těžko v tuto chvíli říct, jak moc to bude těžké. Nikdo pořádně neví, jak na tom kdo je, hrát se bude bez diváků a za přísných opatření. Je mnoho věcí, na které si budeme muset zvyknout. A kdo to zvládne dřív, bude na tom lépe.

Roušky tady povinné nebyly a nejsou. U nás máme restaurace a velká nákupní střediska nadále zavřená. Přiznám se, že jsem zprávy moc nesledoval. Té hrůzy kolem bylo hodně. A ani teď zprávy moc nesleduji. Věnoval jsem se rodině a čekal na sms z klubu, co máme dělat.

Kdepak! Na to jsem líný. Dobře funguje rozvážková služba. Kousek ode mne je výborná italská restaurace, odkud mám jídlo. Prodávají ven. Až přijedou Šárka s Vaneskou, určitě mi přítelkyně zase něco dobrého uvaří jako vždy. Už se na obě moc těším.