Rubriky:

Reprezentace

Podstatná pro nároďák je kontinuita a důvěra, shodli se Máčala s Jarabinským

16. července 2008 07:00 - PRAHA

Jeden fotbalovou reprezentaci vedl, druhý se o ni před sedmi lety ucházel. Teď oba s nadhledem sledují hledání nového kouče českého národního týmu. Milan Máčala jako kouč reprezentace Bahrajnu, s nímž už v kvalifikaci o účast na MS 2010 postoupil mezi posledních deset nejlepších celků Asie, Jozef Jarabinský jako trenér, jenž se po půldruhém roce vrátil z angažmá v Číně, kde se jako poslední z cizinců dostal do nejužšího výběru na trenéra čínské reprezentace.

Na jednom se shodují oba. „To, co se u nás doma děje, je od samého začátku absolutně nedůstojné,“ glosuje hledání nového trenéra národního týmu Milan Máčala a mohl by klidně dodat, že ani v arabském světě se podobné frašky neodehrávají. Končíš a přichází někdo jiný. Tečka, konec, žádné diskuse! Natož pak zpochybňování kvalit nového reprezentačního kouče.

Chovanec nezačal a už je zpochybňován

Sám to zažil v Ománu, kde střídal Brazilce Torrese, jenž se mimochodem o trenérskou roli u české reprezentace rovněž ucházel, stejně jako třeba v Kuvajtu, kde pro změnu zase jeho střídal Němec Berti Vogts.

„Já tam vydržel tři roky, dvakrát jsem s reprezentací Kuvajtu vyhrál Pohár Perského zálivu, což je v tamních končinách ohromně ceněná trofej, jenže pak přišel Vogts a o ničem se nediskutovalo. Co na tom, že on vydržel rok a s nároďákem nic nevyhrál,“ má z arabského světa své zkušenosti Máčala.

„U nás se všechno od samého počátku zpochybňuje. Chovanec ještě trenérem nároďáku není, a už se vytahuje tisíc věcí proti němu,“ je Máčala zaskočen panujícím českým fotbalovým nihilismem.

Za sedm let se nic nezměnilo

„Ta situace je nezdravá stejně, jako před sedmi lety, kdy jsem ve finále raději sám kandidaturu zabalil a odešel poznávat něco nového jinam. V současné konstelaci vůbec nejde o odbornost, věk či další kritéria. Jen bych opakoval Ivana Haška -  k reprezentaci nemůže přijít trenér, který není spřízněný s fotbalovým vedením a má jiný názor,“ glosuje dění kolem národního týmu Jozef Jarabinský, jenž se před sedmi lety společně s Karlem Brücknerem, Ladislavem Škorpilem a Vlastimilem Petrželou o reprezentační křeslo ucházel, aby ve finále sám vyklidil pole, i když se rozhodování nakonec zúžilo pouze na dva muže – Brücknera a jeho.

Jarabinský: Důvěra, ta je podstatná

„Už třídění trenérů svědčí o tom, že v našem fotbale není něco pořádku, veškeré dění kolem reprezentace to jen dokládá. Fotbal je týmovou prací, při níž musí panovat důvěra mezi hráči, realizačním týmem a vedením, což je v současnosti největší problém českého fotbalu,“ myslí si Jarabinský a nabízí příklad Španělska, které právě důvěra vynesla až k titulu mistrů Evropy.

„Na světovém šampionátu před dvěma lety v Německu Španělé neuspěli, přesto trenér Aragonés dostal důvěru a prostor, aby pokračoval. Ve vedení španělského fotbalu převládl názor, že týmová práce s vynikajícími jednotlivci nemůže přinést výsledky z roku na rok a že je zapotřebí trpělivosti. I z tohoto pohledu je jen dobře, že evropský šampionát Španělům tuto důvěru a trpělivost splatil,“ argumentuje Jarabinský, jenž v minulosti ve španělském fotbale působil a Betis Sevillu trénoval.

Máčala: A také kontinuita se vytratila

Jeho trenérský vrstevník Milan Máčala sice působí už přes deset let v arabském světě, fotbal u nás doma však bedlivě sleduje. A s reprezentací má své zkušenosti, neboť ji přebíral v době rozpadu společného Československa.

„Problém českého fotbalu spočívá v tom, že u reprezentace chybí trenérská kontinuita. Takoví Němci ji mají, takže Schön měl u sebe Derwalla a ten zase Beckenbauera, jenž si vzal Vogtse a tok informací i poznávání plynule pokračoval. Vím, příchodem Klinsmanna byl narušen, jenže teď už zase pokračuje Klinsmannův asistent Löw. Proč se tím neinspirujeme a nesnažíme se o podobnou symbiózu i v našem fotbale? Proč Hašek, Beránek, Jarabinský, Ščasný musí chodit léta po světě a tam dokazovat, že trénovat umí, aby si jich doma někdo vůbec všiml? Proč u áčka nepůsobí jako asistent trenér jedenadvacítky, jako tomu bývalo? Vždyť takový Lavička s Brücknerem za zády by takovou kontinuitu představoval,“ klade si řečnické otázky Máčala, i když u Perského zálivu by se nemusel problémy českého fotbalu vůbec vzrušovat.

Kouč? Osobnost a odborníci kolem ní

I on si myslí, že debaty o věku trenéra či jeho zenitu jsou směšné. „Tam je zakopaný pes. Dnešní fotbal je o tom, že u reprezentace působí skutečná trenérská osobnost, která má kolem sebe spoustu talentovaných odborníků, z nichž se do mozaiky skládá úspěšný tým. Jeden analyzuje hru, druhý hlídá kondici, další rozebírá výsledky testů, protože každý detail je pro úspěch důležitý. I ve vyspělých asijských a arabských zemích už to tak funguje. A peníze se najdou tam, stejně jako by se našly u nás,“ připomíná Máčala, jak se ve fotbalovém světě doba změnila.

Brückner má dar, jaký měl Ježek

Zdráhá se vyřknout jména, která by sám navrhoval, jednou myšlenkou se ale netají. „Je nesmysl řešit, zda je trenér v pětašedesáti či sedmdesáti starý. Příklad Španěla Aragonése, Němce Rehhagela nebo i Brücknera mluví o pravém opaku. Brückner byl po léta úspěšný a podle mého by měl český fotbal jeho zkušeností, znalostí a trenérského fluida dál využívat. Třeba aby stál jen v pozadí, předhodil myšlenku, nápad, aby svého nástupce ťuknul. Právě v tom byl mimořádný dar Václava Ježka,“ připomíná Máčala trenérskou legendu, která ho v závěru kvalifikace o postup na mistrovství světa do USA ´92 u společné česko-slovenské reprezentace střídala. „A Brückner má dar a charisma podobné,“ je přesvědčen kouč Bahrajnu, jednoho z deseti nejlepších reprezentačních celků Asie.

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Reprezentace