Článek
Do kvalifikace o EURO jste vstoupili výhrou nad českým týmem v Olomouci, ale od té doby jste nedokázali porazit nikoho. Ba ani Lichtenštejnsko, což musí být hodně traumatizující...
Když hrajeme proti dobrému týmu, vyhrát můžeme, ale když přijde zápas, v němž zvítězit musíme, je to pro nás problém. Právě to se stalo proti Lichtenštejnsku.
Kdybyste outsidera skupiny porazili, mohli jste být ještě teď ve hře o baráž a v duelu s českým mužstvem by vám o něco šlo...
My ho porazit mohli, ale v domácím zápase jsme mu nedokázali dát gól, i když tři čtyři vyložené šance jsme měli. A nemluvil bych rovnou o tom, že Lichtenštejnci byli a jsou outsidery. Jen se podívejte, jak se fotbalová Evropa vyrovnala. Vždyť Černá hora a Estonsko o ni hrají a přitom s nimi málokdo počítal. Každý může prohrát s každým.
Takže si myslíte, že můžete i podruhé porazit český tým?
Samozřejmě, proto jsme tady.
Ale vždyť vám v tomto utkání vůbec o nic nejde? O možnost pomýšlet na baráž jste přišli, poslední ve skupině také neskončíte!
Ale hrajeme přece doma a před našimi diváky a proto chceme vyhrát.
Fotbalisté Litvy se radují z branky, kterou vstřelili do sítě českým fotbalistům v prvním zápase v Olomouci.foto: Právo/Jan Handrejch
Jenže o zápas moc velký zájem není. Údajně přijdou jen tři tisíce fanoušků...
To je problém fotbalu v Litvě. Na prvním místě je basketbal, pak zase basketbal a znovu basketbal. Je u nás nejpopulárnějším sportem, což je logické, neboť má úspěchy a jak klubové, tak reprezentační celky vozí medaile. Proto jdou do basketbalu prakticky všechny peníze a na další sporty se jich nedostává. Fotbal je někde úplně jinde.
V Příbrami se v základní sestavě moc neobjevujete, v litevské reprezentaci však místo máte. Po kolikáté vás trenér Žutautas povolal?
Počtvrté, premiéru jsem měl proti Norsku, pak přišly zápasy se Španělskem a Lichtenštejnskem. Byl jsem kapitánem litevské jedenadvacítky a trenér nás povolává do áčka hned několik. Myslí už na příští kvalifikaci.
Vyptává se vás na Příbram? Mluvil s vámi o české reprezentaci?
O Příbrami mluvím jen v dobrém, protože jsem tam našel dobrý kolektiv, mužstvo, trenéra i přípravu. A o českých hráčích, které znám, jsem mu také referoval. O Jiráčkovi, Kolářovi, Pilařovi, stejně jako o Matějovském, výborném fotbalistovi, který naštěstí pro nás nemohl přijet, neboť je zraněný. A o Lafatovi nebo Rezkovi, jenž odešel na Kypr, zrovna tak.
A co vaši spoluhráči? Jaké povědomí mají o současné české reprezentaci?
Společně jsme sledovali poslední zápas Čechů proti Španělsku. Bylo to pro ně těžké, protože každé utkání proti Španělům je hrozně těžké.
Překládal jste spoluhráčům, když publikum na Letné skandovalo: Bílek ven, Baroš ven?!
Fanoušci všude na světě jsou stejní a chtějí vidět jen vítězství svého mužstva. Když jsme doma neporazili Lichtenštejnsko, také nás vypískali. My si mysleli, že jsme pro vítězství udělali všechno, divákům se to ale zdálo málo.
Lichtenštejnsko jste neporazili, na Čechy si ale troufáte. Nezní vám to trochu divně? Zvláště, když vám bude chybět několik klíčových hráčů?!
V našem mužstvu vládne báječná atmosféra, příprava s naší jedenadvacítkou nám vyšla, dali jsme čtyři góly a trenér žertoval, že jsme si nějaké nechali i pro Čechy. I to dokazuje, že jsme v pohodě, věříme si a chceme vyhrát. Velkou motivací je už to, že hrajeme doma. Vykartovaný Šemberas nám bude chybět, Česnauskis také, ale třeba Danilevičius je po svalovém zranění už v pořádku a nastoupí.
A co vy? Objevíte se na hřišti?
O tom nerozhoduji já, ale trenér, i když bych si proti Čechům samozřejmě moc rád zahrál.
