Hlavní obsah

Nejsme staří, ani úspěchů přesycení. Obhajoba je důkazem, připomínal Kolář a vytasil se i s drzým snem

Plzeň

Z první mistrovské party už jich moc nezbývá. Zůstali poslední čtyři. Čtyři plzeňští fotbaloví mušketýři. „Pět je nás, i když Pavel Horváth teď sedí s trenérem na střídačce. Ale pořád je nás dost na to, abychom drželi úroveň, kterou jsme nasadili. Abychom se dlouhodobě drželi na špici, hráli o nejvyšší příčky a i do Ligy mistrů se zase dostali,“ připomínal ve víru mistrovských oslav jeden z nejzkušenější plzeňských fotbalistů Daniel Kolář priority, jež jsou pro něho stejně důležité, jako titul. Už čtvrtý, který s Viktorií získal.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalisté Viktorie Plzeň oslavují zisk mistrovského titulu.

Článek
Fotogalerie

Nejtěžší z oněch čtyř, které už na kontě máte? Anebo naopak nejsnazší, protože o něm nebylo pochyb už čtyři kola před koncem ligy?

Každý byl jiný, každý nutil člověka k zamyšlení, jak jsme k němu došli a jaký tedy vlastně byl.

Jaký tedy byl ten letošní?

Specifický, zvláštní, lišící se od předchozích tím, že k němu vedlo šestnáct výher v řadě, což je obrovský úspěch. Přitom i my si prožili pár kritických chvil, které jsme ovšem ustáli a dokázali, že jsme tým a že nejsme tak staří a úspěchů přesycení, jak se o nás píše.

Specifický i tím, že jste dvakrát porazili titulu tolik lačnou Spartu? Že jste nad ní měli navrch na podzim v domácím utkání, i když jste hráli celou druhou půli jen v deseti? Že jste letenské ambice rozmetali i na Letné, a třígólovou výhrou k tomu?

Každou sezónu opakuji, že o titulu nerozhodují zápasy se Spartou, ale utkání, do nichž jdeme jako favorit a ve kterých musíme tuto roli potvrdit třemi body. Někdy to tak nevypadá, ale právě podobná střetnutí jsou nesmírně těžká. My se však na ně dobře připravili, protože jsme věděli, o co se v nich hraje.

Vraťte se sezónou zpátky a zkuste si vybavit právě inkriminované zápasy, v nichž povinnost velela vítězit a které byly tudíž nejtěžší...

Šlo hlavně o utkání po letní přípravě, v nichž jsme nevyhrávali, a v klubu to bylo všelijaké. A pak i o jarní duely, kdy jsme vyhráli 2:1 na Slovácku, porazili Teplice 1:0, přivezli tři body z Olomouce. Neproměnil jsem tam penaltu, přesto jsme se nepoložili. To byla utkání, v nichž se rozhodlo o tom, že jsme obhájili titul.

A zase ho Spartě sebrali a dokázali, že jste lepší...

Snažíme se o to.

Budete se snažit překonat její tažení i v pohárové Evropě? Navázat na účast v základní skupině Ligy mistrů, kam se v uplynulých šesti letech mistrovská Plzeň dvakrát dostala?

Hrozně bych po tom toužil, i když je to každým rokem nesmírně těžké. Máme však mužstvo poskládané z mladých hráčů i nás zkušených, kteří si už Champions League podvakrát zahráli, takže uděláme vše proto, abychom se do ní znovu dostali.

Váš sportovní ředitel Adolf Šádek dokonce nastínil drzý sen, který v sobě nosí - postoupit ze základní skupiny dál do vyřazovacích bojů. Nosíte ho v sobě také?

Mým drzým snem je do Ligy mistrů postoupit. Pak se děj vůle boží.

Největší motivace, která vás teď po čtvrtém titulu bude hnát dopředu?

Pochopitelně, i když mou motivací je hlavně snaha držet se s Plzní dlouhodobě na úrovni, na kterou jsme se dostali a hrát dál o nejvyšší příčky. Jsou mužstva, která se dostanou do laufu a vyletí vzhůru, aby se hned v následující sezóně propadla zase někam k osmé, desáté příčce, ale to není a neměl by být náš případ.

I tahle touha je dokladem, jak se Daniel Kolář během uplynulých šesti let změnil?

Změnil se hlavně jako člověk... To, co jsem prožil, mě hodně zformovalo, i když to nemělo s fotbalem nic společného.

Reklama

Související témata: