Hlavní obsah

Mikloško: Mladým chybí trpělivost, ze zahraničí se rychle vracejí. Semele je konkurence

Radek MalinaPrávo

Uctívali ho a stále uctívají! Bývalý český brankář oslnil Anglii a udělal českému fotbalu skvělé jméno. Nyní Luděk Mikloško v roli manažera a vyhledavače talentů agentury Sport Invest nejen s anglickými kluby dál spolupracuje. Přiznává, že postavení českých fotbalistů není nijak povzbudivé, ale vidí dostatek talentů, které zosobňují naději.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Bývalý internacionál, dnes skaut brankářů Sport Investu Luděk Mikloško.

Článek

Jak si stojí čeští fotbalisté v očích představitelů anglických klubů?

Ve světovém žebříčku jsme spadli. Pohybujeme se kolem čtyřicáté příčky. A přesně tak se na nás dívají velmoci jako Itálie, Anglie, Německo či Španělsko. Vnímají nás jako zemi druhé kategorie. Řada anglických agentů mi řekla, že do Česka nemá ani smysl jezdit za pozorováním, protože naši hráči jsou předražení. Pořád slyším, že chceme dělat přestupy za několik miliónů liber. Ale to je úroveň, do které my nepatříme.

Čím si vysvětlujete, že se ve srovnání s minulostí prosazuje do Anglie, ale nejen tam, stále méně českých hráčů?

Chybí nám konkurence. V mládežnických týmech většinou trenéři šikovnému klukovi povolí. Jsou rádi, že takového hráče mají. Přitom nároky by měly být naopak větší. Fotbalista si v takové situaci uvědomí, že bez něj tým nepojede. Logicky ve vývoji ustrne.

Trpí český fotbal nedostatkem talentů?

Vůbec ne! Ve věku čtrnáct patnáct let je spousta šikovných kluků. Jen si nechtějí připustit, že cesta na výsluní je ohromně dlouhá. Mladým chybí trpělivost a ochota pracovat na sobě delší dobu. Není náhoda, že se hráči ze zahraničí rychle vracejí. Semele je konkurence. V dorostu v Anglii platí, že na svoji šanci čeká na jednom postu sedm osm hladových vlků. Už jako náctiletí se učí psychické odolnosti. Zato doma se mladí mnohdy cítí jako hvězdy. Jenže po přesunu zjistí, že jsou třeba z hlediska výkonnosti dvacátým hráčem. Pro sebevědomí jde o strašnou šlehu, kterou málokdo ustojí.

Jsou řešením odchody náctiletých kluků do akademií velkých zahraničních klubů?

Spousta lidí tvrdí, že je lepší, aby mladí zůstali doma a odcházeli jako hotoví hráči. Ale ať mi někdo ukáže českého fotbalistu, který přestoupil v posledních letech přímo do Premier League nebo Championship a pravidelně ji hrál. Takže je třeba možnosti ze zahraničních akademií vnímat jako nabídku z Oxfordu, Cambridge či další prestižní univerzity v běžném studiu. Nejde přece o nic jiného než školu fotbalu. Liverpool, Chelsea nebo další kluby představují tu nejlepší vzdělávací adresu v oboru.

Luděk Mikloško
Pětapadesátiletý rodák z Prostějova začínal s fotbalem v Němčicích na Hané, následně působil v Prostějově a později v Baníku Ostrava.
Od února 1990 do prosince 1997 chytal za West Ham United, v jehož dresu nastoupil k 347 soutěžním zápasům.
Za rok 1991 získal ocenění nejlepšího hráče West Hamu. V letech 1998-2001 působil v Queens Park Rangers, kde kariéru ukončil. Následně působil do roku 2010 jako trenér brankářů ve West Hamu.
V československé reprezentaci odchytal 40 zápasů a byl členem týmu, který v roce 1990 postoupil do čtvrtfinále MS.

Český fotbal přitom měl na brankářském postu v Anglii v nedávné době skvostné zastoupení.

Ano, vážně jsme měli skvělé postavení. V Anglii jsem chytal já, Srníček, Stejskal, Černý, stále chytá Čech. V Premier League věděli, že se v Česku rodí skvělí brankáři. Bylo by krásné, kdyby nás zase vnímali jako brankářskou velmoc.

Trpí tedy český fotbal i na tomto postu?

Dávno neplatí, že Anglie nemá výborné brankáře. Disponuje vynikajícími gólmany. Navíc jsou kluby schopné pořídit si zkušené gólmany, kteří jsou většinou reprezentanty. Prosadit se je nesmírně těžké. Českému fotbalu svět ve výchově brankářů utekl. Některé kluby mají trenéry brankářů pro mládežníky, ale někde je jeden trenér pro celý klub. K náctiletým klukům se dostane jednou dvakrát za týden. A má se postarat o deset kluků?! Nemá čas, aby s nimi pracoval v potřebné intenzitě a současně opravoval jejich chyby. Když vezmu osobní zkušenost z West Hamu, tak mají čtyři trenéry brankářů jen pro mládež.

Před pár týdny do Liverpoolu přestoupil mladý Jaroš. Jaká je jeho perspektiva?

Jeho transfer mu nedává záruku, že bude chytat jednou v prvním týmu. Upřímně, dostat se z akademie do Premier League, je prakticky nemožné. Ale rozhodně si díky zkušenostem a tréninkovému procesu v Anglii může otevřít cesty do jiných klubů v Evropě. Určitě je lepší, když si jako náctiletý přivykne větší tréninkové intenzitě. Ta je v zahraničí během přípravy stejná jako v Česku při zápase. Není divu, že pak kluci mají problém se adaptovat. Třeba z domácích soutěží brankáři rozhodně nemohou po kondiční stránce být připraveni na Premier League. Pokud se mě někdo zeptá, zdá má za pomyslným studiem fotbalu vyrazit do zahraničí, moje odpověď je jednoznačně ano. V anglickém klubu berou každého kluka jako velký vklad pro budoucnost. Hlídají si jeho vývoj. A v top klubech je na můj vkus až rozmazlují.

V jakém směru?

Ráno je vyzvedne auto, odveze do školy, pak na tréninkové hřiště, následně domů. Na naše poměry je servis neskutečný. V Česku jsem na druhou stranu zažil, že kluk šel ráno do školy, ale nenasnídal se. Pak jel jako druhý gólman na zápas, takže nestihl ve škole oběd, a následně chytal jako jednička ve vlastní kategorii. Od rána byl bez jídla. Ale nikdo se nad tím nepozastavuje. V Anglii je třeba na pětačtyřicet hráčů v akademii čtyřicet zaměstnanců.

Nehrozí, že hráči ustrnou uspokojením z přesunu do velkého klubu, byť jde třeba jen o juniorku?

Víťovi Jarošovi jsem řekl, že přestup do Liverpoolu je odměnou za jeho dosavadní práci, ale současně jsem ho varoval, že ta skutečná dřina teprve přijde, protože z hlediska velkého fotbalu se právě teď ocitá v bodě nula. Je to ale velice inteligentní člověk, takže věřím, že ve světě velkého fotbalu uspěje.

Zažil jste i hráče, kteří boj o místo v zahraniční akademii vzdali?

S jedním klukem jsem byl v anglickém klubu na týdenní stáži. Měli jsme za sebou dva dny, když přišel a povídá: „Pane Mikloško, já už to nevydržím. Nejsem schopný to vnímat." Velké kluby v zahraničí nemají slitování. Mohou si vybírat a nestojí o těžkosti. Mladí kluci z Dánska, Švédska či Nizozemska nemají žádný problém s mentální odolností a jazykovou vybaveností.

Pro české hráče ani v současnosti není angličtina samozřejmostí?

Nepamatuju si jediného, který by byl schopný se na stáži bez potíží domluvit. Pak jsou pochopitelně úplně ztracení. Když jdu na besedu s dětmi v Česku, nejsou schopné formulovat otázku. Jestliže mě požádají o totéž v Anglii, hodinu padají opravdu zajímavé otázky. Českým vrstevníkům prostě chybí sebevědomí a komunikační schopnosti. A to jsou aspekty, které s fotbalem velice úzce souvisí.

Reklama