Rubriky:

1. liga

Dal bych si to znovu, přiznal Rosický, hned jak ukončil kariéru

21. prosince 2017 07:50 - Praha

Oznámil, že se ukončil kariéru, ale přesto mu to nedalo. Naposledy přeletěl pohledem nažehlené dresy Sparty, Dortmundu či Arsenalu, jež už budou pouze evokovat vzpomínky na dvacet báječných, ale někdy také moc a moc zlých fotbalových let, které zrovna uzavřel. V sále sparťanského stadiónu si vychutnal aplaus auditoria, vzal do náručí syna Tomíka a postavil se před objektivy kamer a fotoaparátů. A pak se ještě jednou vydal na sněhem posypané letenské hřiště. „Dal bych si to okamžitě znovu,“ přiznával Tomáš Rosický těžko skrývající pohnutí, jehož byl plný.

 

Kateřina Šulová, ČTK

Proč znovu? Vždyť jste mohl pokračovat, nemusel jste s loučením spěchat...

Nemělo by to smysl. Už prostě nemůžu.

Zase zranění? Znovu zdravotní problémy?

Nic takového, nemám skutečně žádný problém, který by mi bránil pokračovat. Ze zdravotních problémů nekončím.

Proč tedy? A hlavně proč tak náhle?

Zjistil jsem, že nemám klubu a spoluhráčům co nabídnout.

Nepřeháníte? A hlavně, to jste k tomuto zjištění dospěl z ničeho nic? Ze dne na den? Po dovolené, kdy jste se měl pustit do další zimní přípravy?

Uvažoval jsem nad koncem kariéry dlouho, ale až nyní jsem došel do stavu, kdy už bylo pokračování strašně těžké. Tělo naznačovalo a říkalo, že dál už nechce, jenže hlava to pokaždé přebila. Ale teď už vypnula i mysl. Proto nemá smysl pokračovat. Opravdu cítím, že bych už neměl co nabídnout.

To vás tak nalomil vstup do zimní přípravy a plnění úkolů, které vám italský trenérský ansámbl naplánoval?

Plán přípravy jsme sice dostal, dokonce i plnit jsem ho začal, jenže jak rychle jsem ho do rukou vzal, tak jsem ho stejně rychle odložil.

Nešlo to? Nebo se vám už prostě nechtělo podstupovat další přípravné galeje?

Spíše se všechno nakumulovalo a já dospěl k bodu, kdy jsem si uvědomil, že opravdu nastal konec.

Nikdo se vás nepokusil zlomit? Přesvědčit, že byste měl ještě vydržet? Že vy se přece musíte rozloučit na trávníku a nikoli v saku a bílé košili za řečnickým stolem?

Nejsem impulsivní člověk, takže když se rozhodnu, stojím si za svým. A i kdyby se mě někdo snažil přesvědčit o opaku, neuspěl by, protože cítím, že jde o správné rozhodnutí.

Váš syn ale i při loučení stále pokřikoval: „Táta, do toho." To mu nedopřeje, aby vám dál takhle fandil?

Ale dopřeju, protože fotbal budu hrát dál, i když už jen pro radost. Třeba si zakopeme v jednomu mužstvu i s bráchou Jirkou, což jsme vždycky chtěli. Uvidím, jestli o mě bude mít v Šestajovicích tamní Sokol zájem.

Na velké loučení nepomýšlíte? Na zápas, v němž naposledy propotíte dres, oživíte vzpomínky na dlouhých dvacet let a ono slovo ,Končím´ zopakujete ještě jednou?

Nad tím jsem zatím nepřemýšlel, i když by bylo určitě krásné udělat pro lidi něco podobného. Vždyť já měl možnost poznat tolik světových fantastických hráčů.

A také toho ve fotbale moc a moc zažít. Ve Spartě, Dortmundu, během deseti let v Arsenalu...

Byla toho strašná spousta. Vždyť já hrál fotbal profesionálně od svých sedmnácti a je neuvěřitelné, jak dlouho jsem v něm přes všechny trable vydržel. Třeba těch deset let v Arsenalu, fantastickém klubu, který naplňoval mé ambice a kde jsem si užíval Wengerův styl hry, který se mi moc zamlouval.

Z Emirates stadium se asi těžko odcházelo.

Když člověk přičichne k anglickému fotbalu, skutečně se s ním jen těžko loučí. Zvláště, když v klubu chtějí, aby dál zůstal, což jsem v Arsenalu v posledních letech zažíval. Přitom jsem se sám sebe opakovaně ptal, zda mám mužstvu ještě co dát, často jsem uvažoval, zda by i mně změna nepomohla a neprospěla.

Nejemotivnější vzpomínka při rekapitulování dvacetileté kariéry?

Famózní zážitky, jenže mě se při pohledu na oněch uplynulých dvacet let vybaví něco úplně jiného.

Reprezentace a tažení evropským šampionátem v Portugalsku, kde byl triumf tak blízko a vy jste přesto ani s báječným fotbalem na finále a zlato nedosáhli?

I tahle vzpomínka vyvolává lítost, která už zůstane napořád. Měli jsme na to, abychom celé EURO tehdy vyhráli. Velká škoda.

Hlavně škoda, že jste toho nestihl ještě víc.

I tak toho bylo dost. Vždyť přes všechny trable jsem v reprezentaci odehrál přes stovku zápasů. Krásná meta, proto mě těší, že jsem ji pokořil.

Nic víc neřeknete?

Neřeknu spoustu věcí, které bych chtěl říct, i když už teď mě to mrzí.

Pronesl jste slovo lítost? Co ještě ji ve vás vyvolává?

Nikdy jsem nepřišel na to, jak dobrý jsem mohl být, kdyby mě nesrážela zranění. To, které přišlo ve věku pro fotbalistu nejdůležitějším, hlavně. Vždyť v té době jsem se cítil nejlépe v kariéře.

Připomínáte vleklé potíže se šlachami, které vaše kariéru hodně zbrzdily?

A hlavně ve věku, kdy jsem mohl zúročit všechny posbírané zkušenosti a těžké zápasy. Kdy jsem měl vše náramně rozjeté, protože s Arsenalem jsme vedli ligu, ten rok bylo na pořadu EURO a já cítil, že mohu být ještě lepší. Ale neměl jsem šanci to dokázat lidem kolem sebe a ani sám sobě. Namísto toho jsem osmnáct měsíců doháněl, oč mě zranění připravilo. Jen abych se vrátil na úroveň, kde už jsem byl. Zvládl jsem to, ale už jsem neměl na to, abych se posunul ještě dál. A to všechno v sedmadvaceti. Ve věku, který je pro každého fotbalistu nejdůležitější.

Asi ani čas tuhle lítost nezahojí, práce ve službách Sparty ji však třeba odsune do ústranní. Budete přece po skončení hráčské kariéry na Letné pokračovat?

Je tady velmi dobrá šance, ale k tomu teprve dospějeme. Na každé štaci mě zajímalo fungování klubu, jeho struktura, všechno, co je se sportovním úsekem spojené a musí na sebe navazovat. Troufnu si proto říct, že o fotbale něco vím a mám tudíž co nabídnout. Mám i dost dobrou představu o tom, jak by měla spousta věcí vypadat, spoustu toho ale ještě nevím a musím se to naučit.

Třeba hned v lednu, až Sparta začne zimní soustředění?

Na to zatím nedokážu odpovědět. Každopádně myslím, že se mi uleví, že jsem s hráčskou kariérou skončil. I když se třeba pletu.

Cítíte úlevu už nyní, když jste oznámil, že je vaše kariéra definitivně u konce?

Situace je strašně těžká, takže na dnešek jsem nespal zrovna dobře. I proto jsem si vzal na cestu na cestu z domova na Spartu krabici cukroví. Aby se uklidnil a začal život bez restrikcí.

zp, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..