Článek
„Mamka nám doma oběma hned po losu hlásila, že první utkání hrajeme proti Kladnu. Doufám, že Jarda je v pořádku a oba nastoupíme. Nikdy jsem proti němu nehrál a rád bych to zažil," svěřuje se gólman reprezentační osmnáctky Nick Malík.
V letech 2005 až 2008 kdy jeho táta oblékal s Jágrem a dalšími Čechy dres Jezdců z New Yorku, ještě Nick nechodil ani do školy. Od té doby se s dvojnásobným vítězem Stanley Cupu potkal jednou. Při výluce NHL v sezóně 2012/2013, kdy hrál Jágr za Kladno a táta Marek za Vítkovice. „Docela jsem se od doby, kdy jsem mu ještě říkal strejdo, změnil. Nevím, jestli mě Jágr pozná. Ale budu mít jméno na dresu," směje se Nick.
Ze zámoří si brankář, který před touto sezónou přestoupil z Vítkovic do Třince, aby byl vzápětí poslán na farmu do Frýdku-Místku, vzpomíná na jinou hokejovou hvězdu. „I když jsem tehdy hrál ještě v útoku, nejvíce jsem se motal kolem masky Henrika Lundqvista. Půjčoval jsem si ji, hrál si s ní," prozrazuje Nick, že právě švédský gólman je příčinou toho, že nakonec zvolil profesi brankáře. „Henrik je můj vzor, v pokojíčku ho mám vylepeného," přibližuje brankář s velkým talentem.
Přirovnání k Dominiku Haškovi se ale brání. „Hašek je jenom jeden. Nikdo takový už nebude. I já jsem úplně jiný. Ale jasně, rád bych se mu přiblížil," říká Malík, jehož touha směřuje k NHL. „Určitě chci být v draftu výš než taťka (Marek Malík byl v roce 1993 vybrán Hartfordem jako 72. celkově – pozn. aut.) a pak tam co nejdříve naskočit a rozjet velkou kariéru. Uvědomuji si, že se to taky nikdy nemusí povést, ale já tomu věřím," tvrdí.
