Hlavní obsah

Martinec: Na předměstí Soulu si připadám jako v Průhonicích

Marek BurkertSport.czPrávo

Patrik Martinec, Jaroslav Nedvěd, Daniel Seman, Zdeněk Nedvěd a trenér Otakar Vejvoda. To je česká legie v korejském hokejovém klubu Anyang Halla. "V posledních týdnech jsme všichni chytli velice slušnou formu. Vyhráli jsme 15 zápasů v řadě, zajistili si play-off, takže jsme spokojení," přibližuje život v asijské lize Patrik Martinec v rozhovoru pro Právo.

Foto: fotoarchiv Patrika Martince

Patrik Martinec se svým plakátem.

Článek
Fotogalerie

Do korejského klubu Anyang Halla jste zamířil společně s Jaroslavem Nedvědem, Danielem Semanem, Zdeňkem Nedvědem a trenérem Otakarem Vejvodou. Naplnilo působení v Asijské lize vaše očekávání? V posledních týdnech jsme všichni chytli velice slušnou formu. Vyhráli jsme 15 zápasů v řadě, zajistili si play-off, takže jsme spokojení.

Teď vedete kanadské bodování týmu, ale zpočátku to tak růžové nebylo. Hned v prvních kolech Asijské ligy jsme jeli do Japonska, kde jsou vůbec nejsilnější týmy soutěže. U našeho mužstva tehdy působili jako dva rovnocenní trenéři pan Vejvoda a jeden Korejec. A když jsme se z Japonska vrátili s prohrami, přišel manažer klubu a oznámil, že Korejec jede na stáž do Evropy. Pak se to dost zlepšilo. Zavedla se disciplína.

Trvalo vám dlouho, než jste přivykl tamnímu hokeji? V tom problém nebyl. Tady je hodně populární rychlobruslení, všichni jsou bruslařsky zdatní. Hokej je tu však nový sport, divákům se musejí vysvětlovat pravidla. V Japonsku ale hraje dost Kanaďanů, v týmu Pekingu je zase 17 Švédů. Úroveň není tak špatná, jak si někdo myslí.

Kolik fanoušků chodí na vaše zápasy? Hala na předměstí Soulu je asi pro dva tisíce lidí a vypadá hodně dobře. Vyprodáno ale bylo jen dvakrát. Na první zápas sezóny a pak když měla manželka prezidenta klubu narozeniny a konal se ohňostroj. Když je k hokeji ještě nějaká show, tak lidi přijdou (smích).

Jak vaši českou partu přijali spoluhráči? Na cizince jsou zvyklí. Minulou sezónu tu hráli dva Finové. Působil tu i Čech Aleš Zima.

A co komunikace na ledě i mimo něj? To je horší. Zpočátku kouč mluvil japonsky a asistent to překládal do korejštiny. My jsme se pak domlouvali rukama a nohama. Byla to ale i výhoda. Když jsme prohrávali, netušili jsme, jestli na nás nadávají. Teď nám sehnali kluka, který překládá z angličtiny a je to lepší. Za tu dobu jsme taky pochytili nějaké výrazy, takže při zápase už si zařveme.

Učíte Korejce naopak základy češtiny? Ani nemusíme. Oni už uměli říct česky dost sprosťáren. Aleš tady nelenil (smích).

Objevil jste v Soulu nějaké další Čechy? Osmadvacátého října jsme byli na české ambasádě na recepci a tam jsme se seznámili s lidmi, kteří tu mají obchodní zastoupení. Už také párkrát dorazili fandit na hokej.

Jak jste si zvykl na korejské jídlo? Bez větších potíží. Neříkám, že není hodně pálivé, ale člověk časem otupí.

Jste spokojený i s bydlením? Cizinci z týmu jsou všichni pohromadě v jednom domě. Připadám si na předměstí Soulu trochu jako v Průhonicích. Do centra to trvá 40 minut jízdy.

Je s vámi i manželka a dvě dcery. Jak jim Korea přirostla k srdci? Přiletěli za mnou už v půlce října. Holky mají radost, že nemusí chodit do školy, ale Markéta se s nimi doma učí. Ve volných dnech jezdíme na výlety po památkách. Dcery, jelikož jsou blonďaté, tady dost vzbuzují rozruch. Každý se s nimi chce fotit.

Vyhovuje vám mentalita tamních lidí? Všichni jsou hodní a ochotní. Navíc tu skoro neexistuje kriminalita. Nikdo se ani nehádá. To uklidňuje.

Vánoce ale Korejci asi moc neprožívají. My jsme na Štědrý den i první svátek vánoční hráli zápas. Pětadvacátého večer jsme to ale u umělého stromečku oslavili. Venku bylo kolem nuly a na ulicích sněhový poprašek. Pár prodavačů v obchodech mělo santaclausovské čepice, takže atmosféru jsme si trochu užili.

Dvanáctimiliónový Soul je ale o dost hektičtější než Praha. Nesrovnatelně. Naštěstí máme hned kousek od domu stanici metra, kterým se dostaneme všude. Autem si do centra moc netroufám.

Máte smlouvu do konce sezóny, vydržel byste v Koreji třeba i další rok? Hokejově jsem pookřál, ale dost by záleželo na tom, jak bychom to holkám vyřešili se školou. To je ale daleko, s nikým z vedení jsem o tom ještě nemluvil.

Reklama

Související témata: