Článek
Opravdu si troufáte na takovou porci?
Řekl jsem to spíš v legraci, když se mě ptali, jaký mám cíl po dosažení tisícovky. Blesklo mi hlavou, že mám rád jedničky, i proto přece nosím dres s číslem 11, a tak jsem odpověděl, že bych chtěl mít 1111 utkání. Ve skutečnosti je to tak, že po čtyřicítce si už žádné cíle nedávám.
Takže jak dlouho si myslíte, že ještě vydržíte na extraligovém ledě?
Hokej mě teď baví možná více než ve dvaceti, těším se na každý zápas. Akorát si říkám, že bych se nechtěl dožít, aby na mne lidé pískali, protože už na ledě překážím. Doufám, že pravou chvíli skončit sám poznám. Kdyby mě hokej přestal bavit, končím okamžitě. A nedej bože, abych se zranil. Musím to zaklepat, celou kariéru se mi vážnější zranění vyhýbala.
Za koho Peterek v extralize nastoupil |
Vítkovice: 400 utkání s bilancí 91+160 v letech 1989–1997 a 2005 |
Havířov: 92 utkání s bilancí 36+39 v letech 1999–2001 |
Třinec: 508 utkání s bilancí 130+247 v letech 1997–99 a 2005–11 |
Chtěl jste někdy s hokejem praštit?
Několikrát! Například někdy kolem roku 1993. Kamarádi tehdy začali podnikat, mně se v té době hokejově zrovna moc nedařilo a změna obživy se tak přímo nabízela. Ale vždy jsem takový myšlenky zahnal a hokeji zůstal věrný. Teď už si říkám naštěstí, protože s ním mám za sebou pěkné časy.
Neměl u vás hokej namále už v juniorských letech, když jste propadl karate?
Všichni jsme chtěli být jako Bruce Lee či Jean-Claude van Damme, byli jsme celí zblblí. Chodil jsem s karatisty trénovat a myslím, že mi to pro hokej něco dalo. Pořád držím pohromadě. V šestnácti jsem dostal z hokeje poprvé peníze. Osm stovek za odehrané zápasy za Havířov v národní lize, a tehdy mě napadlo, že by nebylo špatné živit se tím, co mě baví.
Pamatujete si na svou první profesionální smlouvu?
Bylo mi sedmnáct. Měl jsem ve Vítkovicích zaručeno patnáct stovek hrubého. Čistého to bylo 1250 korun. Domů jsem dával 400, pojištění mě přišlo na 275 a zbylo mi 575 kaček. Dvakrát za měsíc jsem mohl pozvat kámoše na diskotéce a byl jsem bez peněz. To ale až tolik nevadilo. Už jsem byl ligový hráč a na zábavu bylo času málo.
Máte obdivuhodnou paměť. Vzpomínáte na svůj první extraligový gól?
Na ten si pamatuje snad každý hokejista. Podařilo se mi ho vstřelit hned v mém prvním utkání nejvyšší soutěže na podzim roku 1989 v Plzni, trefil jsem se brankářovi mezi betony.
Kdo má nejvíc utkání | |
Josef Řezníček | 1035 |
František Ptáček* | 1003 |
Jan Peterek* | 1000 |
Radek Bělohlav* | 978 |
Michal Sup | 955 |
Richard Král | 933 |
Petr Leška* | 921 |
Petr Kadlec* | 918 |
Ladislav Lubina | 910 |
Jiří Hanzlík* | 908 |
*) označeni aktivní extraligoví hráči |
Potatili se vaši synové a hrají hokej v Havířově, kde žijete a kde jste začínal i vy?
Ano, hrají. Patnáctiletého staršího kluka sice před dvěma lety přestal bavit, tak ho na chvíli pustil k vodě, ale už se k němu vrátil. Mladšímu je deset a zatím hokejem hoří.
V Rusku jste dvakrát získal mistrovský titul s Jaroslavlí, ale toho letošního s Třincem si považujete víc. Můžete říci proč?
Protože jsem ho získal doma. Co by to bylo za kariéru s tisícem extraligových utkání, ale bez mistrovského titulu? A nikdy nezapomenu na ty emoce, které titul s Třincem provázely. Chvíli jsem se smažil v pekle a skončil jsem v ráji.
Myslíte to, jak ve finálové sérii s Vítkovicemi za stavu 3:0 na zápasy jste pár vteřin před koncem čtvrtého utkání netrefil prázdnou branku a Třinec padl na nájezdy?
Přesně. Nemohl jsem spát, trápil jsem se, byl jsem úplně na dně. Kdyby se tím měla série zlomit, nikdy bych si to neodpustil. Naštěstí páté utkání jsme doma jasně vyhráli a kluci mi gratulovali, že jsem zařídil, aby oslavy byly na třineckém zimáku, ne vítkovickém. A ty oslavy byly vskutku velkolepé, jedinečné, nádherné!