Článek
Berete tento úspěch jako osobní zadostiučinění?
Asi máte na mysli tu dobu, kdy mi bylo třicet, končil jsem v Pardubicích a v Košících jsem nebyl schopný chytit ani volejbalový míč... Přiznám se, že tehdy jsem přemýšlel nad koncem kariéry. Ale vidíte, tohle je velký příklad pro ostatní sportovce - když si člověk myslí, že je na dně, dokáže se z něj odrazit. Pětadvacetiletí kluci (liberečtí spoluhráči po skončení finále) na ledě říkali, že teď asi skončí s hokejem. Tak co mám potom říkat já...
Nepřestával jste už věřit, že se ještě dalšího mistrovského titulu dočkáte?
Jedenáct let, to je velmi dlouhá doba. Když jsem do Liberce přišel, modlil jsem se, abych s ním titul vyhrál. A vidíte, pánbůh mě o dva roky později vyslyšel. Jsem velmi rád, že se nám to podařilo, protože je tu kopec lidí, kteří si to zaslouží.
Máte na mysli nejen hráče a trenéry, že?
Majitel (Petr Syrovátko) do toho dává spoustu, času, energie a poctivosti. Máme tu maséra Jirku Jaroše, kterému bylo sedmdesát, a finále ještě nezažil. I pro něj je titul úžasný. Prostě si to zaslouží všichni lidi spjatí s Libercem.
Užíval jste si šestý finálový zápas před natřískanou O2 arenou, v níž byly i tisícovky libereckých příznivců?
Naši fanoušci byli úžasní a perfektní. I ti sparťanští ale vytvořili krásnou atmosféru. Musím říct, že i pro mě, který už toho prožil strašně moc, je velký zážitek nastoupit před sedmnácti tisíci lidmi na stadiónu.
Vraťme se ještě ke čtvrtému zápasu. Jak jste se vypořádával s tím, že místo vás dostal v liberecké brance přednost Marek Schwarz?
Velmi těžce. Moc jsem chtěl chytat, ale pak jsem šel do kabiny a řekl jsem si, že jestli klukům nedám nějaké rady a nepodpořím je, bude mě to mrzet do konce života. Proto jsem se na všechno úplně vykašlal, šlo to bokem. I kdyby měl Švára finále dochytat až do konce, maximálně jsem mu to přál.
Bylo pak psychicky náročné se do branky ve druhé třetině pátého utkání za nepříznivého stavu vrátit?
Nebyl čas rozmýšlet. Prostě jsem šel do branky a chytal. Od toho tu jsem, abych kluky podržel.
Tušíte, že i oslavy teď budou dlouhé a náročné?
(směje se). Uvidíme.. V tomto mančaftu je velmi důležité neodpadnout jako první. To se při jedné akci stalo našemu kapitánovi a chudák přišel domů zmalovaný. Základem je neusnout jako první. Honza Výtisk už to ví...
