Hlavní obsah

Silně se mě zmocňovaly emoce, říká Šindler o konci kariéry sudího. Co teď bude dělat?

Jan Škvor, Libor KalousSport.cz

V extralize působil od roku 1995, od té doby v ní odřídil takřka 900 utkání. Dalších více než sto duelů vedl na mezinárodní úrovni, dostal se i na dvoje olympijské hry a sedm světových šampionátů, na nichž v letech 2003 a 2015 měl tu čest řídit i bitvu o zlato. Pětačtyřicetiletý hokejový sudí Vladimír Šindler však svou bohatou kariéru po minulé sezóně uzavřel a od té nadcházející bude předsedou komise rozhodčích Českého svazu ledního hokeje. „Beru to jako zajímavou výzvu,“ říká v rozhovoru pro Sport.cz.

Foto: Milan Malíček, Právo

Vladimír Šindler.

Článek

Co vás vedlo k rozhodnutí s rozhodcovskou činností skoncovat?

Mělo to delší vývoj. Na loňském mistrovství světa v České republice se mi poštěstilo pískat finále Kanady s Ruskem a teď už snad můžu říct, že jsem to zvládnul docela dobře. Poté mě oslovili Pavel Halas (tehdejší předseda komise rozhodčích) s panem Řezníčkem (ředitel extraligy), že by pro mě případně měli nabídku k pokračování na funkcionářské úrovni.

Přesto jste ještě uplynulý ročník pískal...

Cítil jsem, že jako aktivní rozhodčí bych mohl v extralize ještě dvě tři sezóny působit, ale tuhle nabídku jsem vyhodnotil jako skvělou příležitost k odchodu na vrcholu. Domluvili jsme se, že ještě odpískám jednu sezónu, a pakliže bude zájem z jejich strany trvat, začneme spolupracovat.

Neztrácel jste už v řízení extraligových zápasů motivaci, když jste toho tolik dosáhl na mezinárodní úrovni?

Určitě ne, pořád jsem měl před sebou nějakou výzvu. Získané zkušenosti mi naopak do práce přinášely až extrémní nadhled a klid, které bych asi neměl, pokud bych měl stále velké ambice. Rozhodčí samozřejmě nemá šanci odpískat zápas úplně bez chyb, ale zaměřil jsem se na to, abych měl po skončení zápasu co nejlepší pocit ze svého výkonu.

Vybavíte si konkrétní utkání, po kterém jste takový pocit neměl?

Vzpomínám si na zápas na Slavii, kdy se nám nepodařilo uznat brněnský gól, který na stadiónu nikdo neviděl. Když už rozhodčí udělá špatné rozhodčí, většinou pak ani nemá štěstí. Ani já ho neměl, protože Kometa tehdy vedla 3:1 a nakonec stejně prohrála. V takovém okamžiku nemáte vůbec dobrý pocit, i když daná situace byla sebevíc složitá.

Je těžké na chybu zapomenout a nesahat pak ve zbytku duelu ke kompenzacím pro poškozený tým?

Snažíme se rozhodčím klást na srdce, aby k nim v žádném případě nesahali. To by je dostalo do pekla a vymstilo se jim to.

Jak vůbec zvládáte svůj přechod do nové funkce?

Beru to jako zajímavou výzvu. Z hlediska manažerské práce zažívám spoustu nových věcí, které se snažím co nejrychleji naučit, ale po odborné stránce je to přerod velmi hladký. Těžím ze svých bohatých zkušeností a myslím, že svým kolegům mám určitě co předávat.

Stanovil jste si před touto sezónou určitý hlavní cíl?

Prioritou je udržet co největší kvalitu rozhodčích a v navazujících programech se posouvat dál. Není to jen o extralize, musíme koukat o dva o tři ročníky dopředu a vytvářet zdravou konkurenci pro rozhodčí. Jedině tak se můžou posouvat dál.

Nepřepadne vás v pátek se začátkem extraligy lítostivý pocit, že už u toho nebudete přímo na ledě?

Snad ne, tu nostalgii jsem si užil při svém posledním extraligovém zápase v Litvínově a pak i 3. května při generálce na mistrovství světa mezi Kanadou a Českem. V obou případech jsem si uvědomoval, že něco končí a emoce se mě zmocňovaly velmi silně.

Co vám běželo hlavou?

Kariéru rozhodčího jsem dělal šestadvacet let, což je víc než půlka mého života. Každý si umí představit, jaké to je dělat tlustou čáru za tak dlouhou životní etapou.

Reklama