Článek
Role bojovníka a důrazného hráče, který soupeři znepříjemňuje hru, vám vyhovuje, že?
Je to moje práce, proto taky hraju čtvrtou lajnu. Ta chodí na led proto, aby vybojovala nějakou přesilovku, popřípadě se srážela.
Vždycky jste takový styl hry preferoval?
Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Nemám problém se s někým srazit, jít do souboje, takže toho využívám a snažím se tím pomoci týmu.
Přiznejte, věřil jste během přípravy na mistrovství světa, že byste se na něj nakonec mohl dostat?
Popravdě moc ne. Hrál jsem ve čtvrté lajně a moc prostoru nedostával. Na druhou stranu jsem si říkal, že je to dobrý, protože aspoň do té čtvrté řady bych se sem mohl podívat. Makal jsem zápas od zápasu a doufal, že vydržím v týmu co nejdéle. Každé utkání je pro mě obrovská škola. Postupoval jsem dál, a nakonec jsem tady.
Užíváte si teď šampionát?
Na maximum, každý den se snažím prožít naplno! Vždyť komu se poštěstí být na mistrovství světa. Je to pro mě splněný sen. Doufám, že uděláme nějaký úspěch. To by byla sladká tečka.
Uvažoval jste někdy nad tím, jestli z vás soupeři mají respekt i kvůli vašemu plnovousu?
Jestli to tak bude, tak je pro mě jedině dobře, že je tím zastraším.
Jak dlouho už si vlastně necháváte vousy narůstat?
Bude to už rok. Postupem času mi to rostlo a rostlo a začalo se mi s tím dařit, tak jsem se nechtěl holit. Je to taková image a teď už to ani oholit nemůžu, protože by mě pak nikdo nepoznal. Takže si to ještě chvilku nechám a pak to zastřihnu.
I číro na hlavě nosíte dlouho?
Měl jsem ho vždycky. Ale nejsem žádný punker, nevyznávám žádný takový styl.
Na ledě poutáte pozornost i žlutými tkaničkami. Jak jste k nim přišel?
Mám je už odmala. Žlutá je moje nejoblíbenější barva, a když jsem byl malý a zavazoval si brusle, tkaničky mi moc nedržely. Musel jsem tedy sáhnout po voskové variantě, a když měli žlutý, spojil jsem tím dvě věci. Tady v nároďáku ale mají žluté tkaničky i Tomáš Filippi a Petr Zámorský.
Pojďme ještě k vaší kariéře. V Americe jste si jednu sezónu zahrál v Ontario Hockey League, vyzkoušel jste i EBEL za Znojmo. Co vám tyto soutěže přinesly?
Hodně mi pomohly. V obou se hraje dost do těla, souboje se dohrávají. Tím to pak člověk dostane i do sebe.
Jak se vám v Kanadě žilo?
Dostal jsem rodinu, u které jsem bydlel. Bylo mi sedmnáct a najednou jsem se musel obejít bez vlastní rodiny a spoléhat jen na sebe. Byla to obrovská zkušenost do života. Ale na druhou stranu jsem byl spokojený, žít v Americe a vidět tam ten život je paráda.
A po hokejové stránce?
Je to tam takový ošemetný, protože hodně tamních trenérů nemá rádo evropské hráče. Nedávají jim moc prostoru a dělají naschvály, což potkalo i mě.
Pochyboval jste někdy o svá kariéře?
Párkrát určitě ano. Jak už v Americe, když to tam nevyšlo, tak potom i v době, kdy jsem putoval v první lize Jihlavou a Litoměřicemi. Říkal jsem si, že se mi ta tvrdá dřina nevyplácí. Dřel jsem a nemělo to žádnou odezvu. Tento rok se to otočilo a já jsem za to rád.
Z Mladé Boleslavi jste se dostal až do národního týmu, pro novou sezónu jste podepsal smlouvu s Hradcem Králové. Nemůžete si, pokud se vám mistrovství světa vydaří, říct o ještě lukrativnější štaci?
To bych se musel podívat do smlouvy, jestli v ní taková klauzule je. Soustředím se na mistrovství a potom na Hradec.
