Článek
Věděl, že svůj nájezd musí proměnit, jinak je s medailovými nadějemi konec. Zohorna ho neprovedl špatně, bekhendovým blafákem ale trefil jen beton gólmana Kinkaida.
„Díky trestnému střílení jsem si věřil, že dám gól zase. Kličku jsem udělal moc pozdě. Brankář už tam měl připravený beton a já jsem ho trefil. Kdybych se ke kličce rozhodl o sekundu dřív nebo dostal puk víc do strany, možná bych ho zvedl nahoru nad beton. Moc nechybělo," litoval Zohorna.
Když v prodloužení obdržel dvouminutový trest za napadení McCabea a Češi museli do tří, na trestné lavici si spílal. „Věděl jsem, že jsem udělal obrovskou chybu, která nám mohla ukončit zápas i turnaj. Nadával jsem si a pak jenom držel palce, by to kluci ubránili," popisoval Zohorna.
Zohorna: Nedá se nám nic vytknout
Národní tým tak na šampionátu končí, přestože v základní hrací době ani jednou neprohrál. „Není to příjemný. Byli jsme skvělá parta, všichni jsme tu hráli s velkým sebevědomím a klapalo to," přesvědčuje útočník Chabarovsku.
„Holt se ukázalo, že čtvrtfinále je zase něco jiného než základní skupina. Stačí jedna prohra a je konečná. Proti Američanům jsme hráli dobře a měli dost šancí. Nedá se nám nic vytknout. Velká škoda, ale odevzdali jsme všechno. Jenže když nedáme gól v nájezdech, nemůžeme vyhrát," smutnil útočník, který na svém premiérovém MS zaznamenal v osmi zápasech tři góly a jednu asistenci.
„Momentálně mám hořké pocity, že jsme nepostoupili dál. Na mistrovství světa ale budu vzpomínat jako na svůj životní osobní úspěch. O mistrovství jsem snil celý život a jsem rád, že se mi to povedlo," zakončuje Zohorna.
