Debutant Krejčí: Puky klidně posbírám, jsem na to zvyklý

27. dubna 2008 08:30

Když zaskakoval v prvním útoku Bostonu za hvězdného Marca Savarda, všechny překvapil, s jakým klidem se v týmu Bruins chopil velké šance. Jednadvacetiletý David Krejčí si zahrál první kolo Stanley Cupu a v pondělí ho čeká reprezentační debut proti Francii. „Pořád jdu nahoru, stoupám,“ těší šternberského rodáka.

Asi jste se před startem sezóny nenadál, že si na jejím konci zahrajete Stanley Cup a navíc i mistrovství světa.

Sezóna začala trochu zpomaleně, ale ten její závěr teda stojí za to.

Čím to, že vám tak narostlo sebevědomí?

Na pět zápasů se zranil Savard, já šel hrát do první lajny a když se vrátil, tak mi trenér nechával tolik času na ledě, jako když tam Savard nebyl. Člověk pak cítil, že si může dovolit víc.

Jak jste se jako jeden z nejmladších hráčů v týmu Bruins cítil?

Už jsem absolvoval třetí nebo čtvrtý kemp. Tak jsem byl v pohodě.

Vzpomněl jste si v závěru sezóny, kdy jste patřil ke klíčovým hráčům Bostonu ještě na svůj debut z minulého ročníku proti Buffalu, kdy jste po pár minutách na ledě inkasoval tvrdý hit a museli vás pomalu křísit?

Na to se nedá zapomenout. Byl to první zápas, ale nevracím se k tomu a kluci v kabině taky ne.

Před pár dny jste vypadli s Montrealem a teď jste tu znova na tréninkovém kempu národního týmu. Už vás vyřazení ze Stanley Cupu přebolelo?

Ono to bylo těžký. Všichni říkali, že náš tým se vůbec neměl dostat do play-off. Když jsme se tam dostali, tak všichni zase říkali: Máte Montreal, se kterým jste v sezóně pořád prohrávali, tak dostanete 0:4 na zápasy. Jenže my to natáhli do 7. zápasu. Fanoušci začali víc chodit, na play-off bylo v Bostonu vyprodáno. Můžeme být spokojení.

Příští sezónu může být ještě líp, máte mladý perspektivní tým.

Uvidíme, jak se povedou trejdy, ale ti mladí kluci snad v klubu zůstanou.

Jak jste to zvládal v kabině? Mohl jste dojít za staršími spoluhráči a požádat třeba o radu?

Já uměl dobře anglicky, takže se spoluhráči jsem vycházel v pohodě. Nejvíc jsme byl pohromadě s Vláďou Sobotkou, ale ostatní kluci nás vzali v pohodě mezi sebe. Nebyl žádnej problém, vyhověli jsme si.

Snažil se vás kouč Claude Julien nějak předělávat?

To bylo hlavně o čase, který mi dal. Záleží na hráči, jak je chytrej a já patřím k těm chytřejším. Nedělá mi žádný problém se do toho dostat.

Do NHL jste se dostal přes juniorské soutěže. Jak se díváte na polemiky, kdy je pro hokejistu nejvhodnější doba odejít za oceán?

Já myslím, že jsem udělal dobře, ale nechci posuzovat další hráče. Třeba Vláďa Sobotka si odehrál svoje v extralize a pak se taky dokázal prosadit.. Je to individuální. Poslední rok v juniorce na Kladně mi říkali, že budu hrát extraligu a ani jednou jsem se tam nedostal. Takže jsem nečekal.

Změnila vás Amerika?

Úplně. V Čechách jsem vůbec nepřemýšlel o budoucnosti. Jestli se budu živit hokejem, tím jsem se nezaobíral. Říkal jsem si, že bude fajn zahrát si extraligu, ale neřešil jsem to. V Americe jsem ale dostal hodně šancí. Viděl jsem, že to půjde. Na farmě v providence jsem hrál hned první lajnu, byl jsem klíčový hráč. Bral jsem to vážně, měl jsem motivaci. Pak už přišla NHL, teď nároďák. Pořád jdu nahoru, stoupám.

Na první pohled jste hodně zesílil. Je to tak?

To je výsledek speciální práce. Není to jen o zvedání činek.

Vypadalo to, že budete muset ještě na farmu do Providence, jak vypadla jednání s klubem o vašem uvolnění do reprezentace?

Můj agent mluvil s koučem Hadamczikem, který měl o mě zájem. Manažer Bostonu pak řekl, že to bude pro mě dobrá zkušenost, lepší než kdybych hrál na farmě.

V pondělí máte debutovat proti Francii, jste nervózní?

Možná trošku jo, ale poslední zápasy v play off byly tak vystresovaný, že to snad zvládnu taky. Zvykl jsem si.

Koho vlastně z národního týmu znáte?

Dva dny jsem vlastně trénoval s Hejdou, Michálkem a Novotným. Jinak znám jen Šmíďáka a trošku Hanzala z dvacítek. To je asi všechno.

Asi vás po tréninku čeká sbírání puků?

Tam je ještě Hanzy o rok mladší! Ale já to klidně posbírám, jsem na to zvyklý z Bostonu i z farmy.

Mluví se o tom, že byste mohl nastupovat s Eliášem a Eratem v prvním útoku. Co tomu říkáte?

Jsem na to připravený. Když se v Bostonu zranil Savard, tak to bylo podobný. Taky jsem šel hrát do nejlepšího útoku. Nečekal jsem, že mi to tak půjde. Ale tým na mě začal spoléhat a já to zvládl.

Máte už vybrané číslo, se kterým budete v reprezentaci hrát?

V Bostonu mám 46, ale to má v nároďáku Kumstát, tak mi to otočili na 64. Jen mě maséři hecují, že v pondělním přáteláku proti Francii budu mít 68 (jako Jaromír Jágr - pozn. aut.). Doufám, že si jen dělají srandu.

Marek Burkert (Montreal), Právo

Časová osa: Český tým

Filtr článků - Český tým