Článek
Jágr se rozčílil, jezdil po ledě za rozhodčím a doslova na něj řval a snad jen jeho slavné jméno ho uchránilo od dalšího trestu. Po utkání, které Češi nakonec vyhráli po nájezdech, do mixzóny Jágr vůbec nepřišel, trenér Vladimír Růžička měl ale pro jeho vztek porozumění. „Už vážně nevím, co tady pískají. Na Jardovi visí dva Švédi, má zlomenou hokejku a jde ven. Chápal jsem ho, protože tam o faul opravdu nešlo.“
Jágr měl stejně jako ve čtvrtfinále zase skvělé gólové šance, ale neuspěl v nich. Hned po svém sporném vyloučení se ocitl sám před Gustavssonem, ale byl zády k brance a přes pravý beton gólmana puk do sítě neprotlačil. Už při power play nikdo nezužitkoval jeho chytrou přihrávku od zadního mantinelu před branku a když se v prodloužení nejstarší z reprezentantů sám dostal před branku, část hlediště křičela gól, jenže to se puk svezl po boční síťce.
Nikdy jsem nepotřeboval padat
„Nedávám góly z velkých šancí, ale pořád doufám, že všechno má svůj důvod,“ vysvětloval Jágr, jenž byl ale znovu nesmírně platným hráčem mužstva. Už jen tím, jak na sebe dokázal vázat protihráče a jak byl silný na puku. Řada zákroků na něj je i na hranici faulů, ale sudí to moc netrestají. „Snažím se každý souboj ustát. Když vím, že mám šanci dát gól, nepotřebuju padat. Nikdy jsem to nedělal,“ objasnil.
„Ještě potřebujeme něco vyhrát, abychom se dostali tam, kde si všichni přejeme být,“ uvědomoval si ještě před semifinále, jak Česko toužebně čtyři roky čeká na medaili z MS. Teď už ji má jistou, taky proto Jágr po vítězných nájezdech s Finy i Švédy s takovou chutí zpíval hymnu.
V neděli před půlnocí se rozhodne, zda dalším cenným kovem do české hokejové sbírky bude zlato jako v roce 2005 ve Vídni, nebo stříbro, podobné tomu z Rigy o rok později. „Mohlo z toho tady být nejhorší umístění v historii, tohle už je úplně jiné, teď se dá hrát bez tlaku,“ mínil 38letý hokejista, s jehož přispěním se odepisovaný národní tým prodral do finále.
