Článek
Jak jste zareagoval na koučův telefonát?
Byl jsem hodně zaskočený, když se trenér Říha hned ráno ozval. Než jsem telefon zvedl, chvilku jsem přemýšlel, proč mi vůbec volá. Pak se zeptal, jestli jsem v pořádku a jestli bych nechtěl přijet. Sice jsme si potom ještě jednou zavolali, ale už když jsem to poprvé položil, bylo mi jasné, že si začnu balit věci.
Takže jste hned sáhl po výstroji?
Jak jsem ji po semifinále play off v půlce dubna zabalil, tak ležela v koutě, jen jsem ji překontroval. Potom už šlo všechno rychle a já vyrazil směr Bratislava. Nebylo to o žádném přemlouvání. Je to nezvyklá situace, ale chopil jsem se příležitosti, kterou mi trenéři nabídli, a ani jsem moc neváhal.
Milan Gulaš během tréninku hokejové reprezentace
Co bylo hlavním důvodem, proč to jít zkusit?
Byl jsem fakt nadšený, jak fantasticky kluci zvládli vstup do šampionátu. Hráč i od televize vycítí, jaká je vnitřní síla týmu, mě to až fascinovalo. Mám odehráno spoustu hokejových let, abych tohle rozpoznal. Do toho přišel telefonát od trenéra a pak jsem si dával už jen otázky sám sobě.
Jaké konkrétně?
Jestli to má vůbec smysl a jestli dokážu mužstvu nějak pomoct? Trenéři jsou přesvědčení, že jo. Honza Kovář mi to taky potvrdil a do telefonu mě ještě utvrdil v pozitivním dojmu z mančaftu, což jsem tady hned po prvním setkání s kluky měl taky. Trochu jsem to už do sebe nasál a mám velikou chuť na hokej. Stojím před obrovskou výzvou. Můžu být nejstarší hráč týmu, přitom nováček.
Věřil byste tomu, když jste se 22. dubna omluvil z reprezentace ze zdravotních důvodů?
Bral jsem antibiotika a byl jsem i dost domlácený z play off. Do toho mám určitý věk, vždyť jsem tady mezi kluky nejstarší. Ale dal jsem se dohromady a využívám už možná poslední šanci v nároďáku. Kdyby to vyšlo, byla by to fantazie pro mě. Mám reprezentační osud namalovaný tak nějak podivně, už jsem párkrát odjížděl přímo z mistrovství, protože jsem se nakonec nevešel na soupisku, takže teď by mohl přijít alespoň sladký bonbonek na konec...
Před devíti dny jste přebíral cenu pro Hokejistu sezony a říkal, že už reprezentaci necháte mladším a budete preferovat rodinu. Jaká byla doma reakce na to, že odjíždíte do Bratislavy?
Rodina se k tomu postavila pozitivně. Okamžitě mi doma řekli, ať jedu. O tom žádná. To jsou věci, které si nepřichystáte. Pro mě to bylo taky velké překvapení, když se trenér ozval. Viděl jsem svou reprezentační kapitolu za definitivně uzavřenou. Vy mě znáte a víte, že jsem týmový hráč a tohle je pro mě velká výzva. Jsem zvyklý, že nemám cestu v nároďáku jednoduchou, ani teď nedokážu říct, jestli klapne, nebo ne.
Hokejistou sezony se stal opět po roce Milan Gulaš (vpravo) z Plzně.
Jak jste se cítil po měsíci na ledě?
Čekal jsem to horší, ale trénink a zápas jsou jiné věci. Ještě si tady pár dnů zabruslím. Vyzkouším, jak to bude fungovat, jak tělo zareaguje, a uvidím, jaké mají se mnou trenéři plány. Budu se tady snažit během pár dnů připravit co nejlíp, abych mohl naplnit věci, které ode mě očekává a proč mě sem pozvali.
Je pro vás důležitá důvěra kouče?
Ptal jsem se ho na rovinu, jestli je přesvědčen, že bych měl týmu co dát. Řekl mi jednoznačně, že ano, ale máme spolu férovou domluvu a já jsem soudný, abych sám řekl, jestli to je k tomu, abych tady naskočil do zápasu nebo ne. Kdybych ucítil, že to nepůjde, rozloučíme se a pojedu pryč.
Prozradíte, co byste dnes dělal, kdybyste nebyl v dějišti šampionátu?
Naplánovali bychom s rodinou asi nějaký výlet. Jak to děláme často. Ale myslím si, že tenhle výlet je pro mě aktuálně nejlepší volba.
