Článek
Vždyť Gudasův syn Radko nastoupí dnes k už 28. mezistátnímu zápasu. „Jsem tady spíš v roli fanouška než táty. Dřív jsem zápasy syna prožíval víc. Teď už ví, jak má hrát, takže ani nemyslím, že bych mu měl poskytovat nějaké rady," usmívá se Gudas, který aktuálně působí jako trenér v Rumunsku.
Syna ale pořád hecuje. „Pamatuju si dobře na své šampionáty z devadesátých let a vždycky mu říkám, ať se nevrací s prázdnou, protože já ty medaile prabvidla vozil," směje se držitel bronzů medailí z MS 1989, 1990, 1992 a 1993.
Radko Gudas během utkání s Finy v rámci turnaje České hokejové hry.
„Když byl Radko na mistrovství světa poprvé před dvěma lety poprvé, tak jsem se chystal přijet až na české zápasy o medaile," vykládá Gudas starší Jenže po vyřazení ve čtvrtfinále na to nedošlo a podobně to dopadlo loni v Dánsku. „Když je ale letos mistrovství takhle kousek, není problém do Bratislavy kdykoli zajet. Jsem tady na zápas už potřetí. Klukům věřím, zatím hráli velmi dobře. I proti Rusům měli šance, byly tam dvě tyčky, chyběl jen ten gól," říká Gudas, který za čtyři dny oslaví 54. narozeniny.
Je úplně jasné, že od syna by si jako dárek přál lesklý kousek kovu. A vůbec by mu nevadilo, že by mu tím potomek alespoň trochu zavřel ústa pro další hecování.
