Rubriky:

Ostatní

Šmehlík vlastní v Buffalu psí hotel. Někdy spíš než zvíře musím cvičit majitele, tvrdí

27. února 2013 13:55

Hokejovou kariéru někdejší obránce Richard Šmehlík zabalil už v roce 2003 ve 33 letech po zisku Stanley Cupu s New Jersey a vrhnul se na podnikání. Žije s rodinou v Buffalu a vlastní hotel pro psy. Hokej sleduje jen zpovzdálí, nicméně na setkání šampiónů z Nagana po 15 letech si čas udělal.

 

Michal Doležal, ČTK

Přiletěl jste do Prahy jen na otočku. Lákala vás ta možnost potkat bývalé spoluhráče?

Hned jak přišla pozvánka ze svazu, tak jsem věděl, že přijedu, i když doslova jen na pár dnů a sám, bez rodiny. Bylo moc pěkné se zase po letech setkat, některé kluky jsem neviděl snad od toho návratu z Nagana. Naopak třeba s Robertem Reichlem se občas potkáme, když přijíždí v létě do Toronta. Rád se uvidím s každým, kdyby někdo přijel do zámoří. Ale je mi jasné, že každý z hráčů má už teď svoje zájmy.

Ve vaší tváři už není patrná ta jizvička, jak vás na konci finále olympijský triumf slavící brankář Hašek trefil odhozenou hokejkou...

To bylo jen povrchní, nešlo o nic vážného, ale pamatovat si ten okamžik budu navždy. Můj nejsilnější dojem s Naganem je ale spojen s tím, že jsme vyhráli Turnaj století, kde s námi vůbec nikdo nepočítal. V zámoří tehdy všichni mluvili o tom, že bude finále Kanada - USA a my přitom oba ty celky vyřadili a ony pak neměly ani medaili.

Pustíte si někdy doma v televizi záznam zápasů v Naganu?

To ani ne, na nějakou nostalgii mě neužije, ale přehled o hokeji v Česku mám a třeba cítím, že mládež trochu zaostává. Celkově se snažím sledovat sport, a když bylo před dvěma lety v Buffalu mistrovství světa dvacítek, tak jsem se zašel na nějaká utkání podívat.

Chodíte do hlediště i na utkání NHL?

Skoro ne, to se spíš sem tam sejdu se starou gardou. Na bruslích už jsem ale nestál dva roky. Mám tolik činnosti ohledně svého byznysu, že na hokej opravdu už není čas. I teď, když jsem chtěl odjet na pár dnů, musel jsem zařídit spoustu věcí.

Jaké služby poskytuje váš psí hotel?

Kompletní servis. Staráme se o psy, cvičíme je, prostě všechno, co majitel potřebuje. Někdy ale spíš musíme vycvičit toho majitele, protože psi většinou všecko umí, takže lidi se musí naučit k nim přistupovat.

Jak jste se vůbec dostal k takové práci?

Je to pro mě spíš zábava. Koníček, který jsem měl od dětství a dělám to celou dobu s velkou láskou. Když jsem ještě hrál hokej, tak jsem neměl žádné zvíře až do doby, než jsem se v jednom roce zranil. Nehrál jsem pak kvůli operaci kolena celou sezónu a pořídil jsem si psa. Od té doby jsem tak nějak cítil, že bych chtěl jednou právě se psy něco dělat.

Využil jste i určité díry na trhu?

Vždycky jsem měl rád zvířata. Když jsem viděl, že ty dosud nabízené služby psích hotelů nebyly takové, jako bych chtěl já pro sebe, tak jsem do toho šel se svojí představou. Byznys se zvířaty se mi jeví poměrně úspěšný, a jak jsou v dnešní těžké době lidé víc a víc v depresi, většinou tíhnou právě ke zvířatům.

Jak to v hotelu funguje, vše stojí a padá s vámi?

Ne, mám tam manažera a šestnáct pracovníků, nemusím tam být každý den. Teď, když jsem odjížděl, tak jsme měli na hotelu asi 170 psů. Malé i velké. Všechny rasy dohromady, nerozlišujeme to. Práce je to hodně bohatá na zážitky. Musíte počítat s tím, že se vždy objeví nějaký problém, když člověk dělá se zvířaty. Pokaždé se vyskytne něco, co člověk ještě neviděl.

Dávají si k vám psy i hokejisté?

Ti většinou nemají na zvířata čas. Někteří kluci, kteří hrávali dřív se mnou za Buffalo, si ke mně ale dávají psa, když jedou na dovolenou.

Pořád ještě vozíte do Ameriky i psy z Evropy?

Občas si sem přijedu pro psa. V Evropě jsou celkově psi lepší než v Americe, protože tady se víc dohlíží na chov. Pomáhal jsem už i s výcvikem psů pro policii nebo záchranáře.

Vědí vůbec lidé v Buffalu, s nimiž teď pracujete, že máte doma olympijské zlato a že jste vyhrál Stanley Cup?

Já myslím, že v Americe se lidi spíš dívají dopředu a neohlížejí se tolik za minulostí. Ani neřeší, co kdo dřív dělal a olympijské zlato mi tam nic v podnikání neusnadní.

Už jste rozhodnutý žít natrvalo za oceánem?

Asi už v Americe zůstaneme napořád, ale teď na Vánoce jsme byli celá rodina v Česku. Po dlouhých dvaceti letech. Naše dcery tady ještě Vánoce nezažily, ale jinak sem občas jezdí za bratranci a sestřenicemi. Vyrůstaly v Americe a jejich domov je tam. Ale rozumí česky, protože tak mluvíme doma s manželkou. Raději nám však odpovídají v angličtině.

Martin Kézr, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní