Hlavní obsah

Reprezentant Špaček si zvyká na Švédsko: Varovali nás, do jakých čtvrtí bychom neměli chodit

Praha

Hraje za Frölundu a domů přiletěl ze Švédska jen na pár hodin. Už dnes se tam zase 24letý hokejový útočník Michael Špaček vrací, protože národní tým zahájí Karjalu středečním zápasem v Linköpingu proti domácí reprezentaci.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Český útočník Michael Špaček si zvyká na hokej ve Švédsku.

Článek

Neprosil jste trenéra, jestli by nešlo na spoluhráče počkat v dějišti utkání?

Ani mě nenapadlo, že bych zůstal ve Švédsku. Věděl jsem, že sraz je v pondělí odpoledne v Praze, kde máme dva tréninky, a to platí pro každého hráče. Navíc trenér ani generální manažer mi nevolali, v nominaci mě ve středu objevila přítelkyně a volala mi to na zimák. Nad reprezentací jsem však vůbec neváhal, pro mě je to největší čest.

Jak složité bylo dostat se takhle na otočku do Česka?

Trošičku náročnější logistika tam byla. V sobotu odpoledne jsme hráli ještě ligu, v neděli pak bylo nutné hodně přivstat, protože jsem musel být už v 5.30 na letišti. Dospal jsem to celé doma, ale stálo mi to za možnost vidět se na chvíli s rodinou. Dali jsme si krátký oběd a zase jsem mazal za hokejovými povinnostmi.

S bilancí 5+15 jste pátým nejproduktivnějším hráčem švédské ligy. Zvykl jste si rychle?

Hlavně začátky byly těžké, liga je vážné náročná. Hodně se tam bruslí, hraje se dost silově. Všichni v klubu se ale zachovali suprově, netlačili na mě a věděli, že to vezme nějaký čas.

Foto: Frölunda HC

Michael Špaček v dresu Frölundy.

Musel jste po příchodu z Třince hodně přizpůsobit svůj styl hry?

Musím hrát trochu jinak, abych se udržel víc na kotouči. Je to hodně o osobních soubojích, o fyzické připravenosti, kdo si puk urve pro sebe. Pro mě je to o dost těžší než v Třinci, čeká mě ještě velký kus práce, ale pomáhá mi kouč Rönnberg, který mi dává docela volnost ve hře. Musím i zaklepat, že jsem měl velké štěstí na spoluhráče. Naštěstí je nás v mančaftu pět cizinců, co neumíme švédsky, takže jsem trenérovi vděčný i za to, že vždycky mluví anglicky.

Frölunda je pětinásobným švédským mistrem, navíc obhajuje prvenství v Lize mistrů. Má nejvyšší cíle i pro letošní sezonu?

Pochopil jsem už z toho, jak trenér mluví, že v klubu hodně rádi vyhrávají. Mluví často o trofejích a je to hodně vidět i na fanoušcích, z nichž jsou cítit velká očekávání. Šňůra pěti výher nás vynesla do čela tabulky, ale máme za sebou teprve dva měsíce sezony, takže je brzy něco říkat.

Berete středeční mezistátní zápas se Švédy jinak, když teď v jejich lize působíte?

Snad ani ne, nic speciálního. Původně měl mít soupeř v sestavě i dva hráče Frölundy, ale Max Friberg se před pár dny zranil. Zůstal tam od nás z klubu ve třiceti debutující obránce Christian Folin, ale žádné hecování v kabině mezi námi neproběhlo.

Jak se žije v Göteborgu?

Docela v pohodě, i když žiju kousek od centra a město je hodně rušné. Poslední týdny tam dost prší, ale hokeje je tolik, že jsem stejně pořád na zimáku. Když se dostanu do bytu, tak na mě padá taková únava, že si radši lehnu, koukám na české televizní kanály, které mám předplacené, nebo se maximálně jen trochu projdu. Dvakrát jsme zašli s klukama na fotbal kouknout na IFK Göteborg, ale víc jsem toho vidět nestihl.

Co vás ve městě překvapilo?

Dostali jsme varování od klubu, jakým místům a čtvrtím se vyhnout. Vládnou tam prý nějaké gangy a na mítinku zaznělo jasně, kam bychom neměli chodit.

Reklama

Související témata: