Rubriky:

Reprezentace

Zapomněl jsi hrát hokej? vyhrkli na Sibiři na českého beka. I proto si teď nemá na co stěžovat

18. prosince 2017 22:19 - Moskva

Když na začátku sezóny upadl v Novosibirsku v nemilost nového trenéra, z hokeje neměl takovou radost jako dřív. Po říjnové výměně do Soči ale obránce Adam Polášek pookřál a v dějišti posledních ZOH sní o startu na těch nadcházejících v Koreji.

 

Maxim Shemetov, Reuters

„V Sibiru v létě udělali trenérem dosavadního kouče obránců Zubova, stejně ale byl jen takovou loutkou, protože velké slovo tam má asistent Tarasenko," ohlíží se 26letý Polášek za začátkem svých problémů v Novosibirsku, kam zamířil loni v létě ze Sparty.

V probíhající sezóně čekal sedm zápasů na první bod, přesto cítil, že mužstvu je i tak prospěšný. „Zubov mi ale začal tvrdit, že jsem přes léto snad zapomněl hrát hokej. Dostával jsem i další kudly do zad. Jeden zápas mi vyšel parádně a na další mě bez vysvětlení poslal na tribunu. Takhle se to dokola opakovalo i poté, co jsem dal první gól. Přitom vím, že hokej hrát umím. Jen potřebuju cítit důvěru trenéra," tvrdí.

Proto se rozhodl jít si vše vyříkat mezi čtyřma očima. „V domnění, že jsme profesionálové. Druhý den jsem se ale z televize dozvěděl, jak dlouho jsme spolu mluvili a co všechno jsme probírali," kroutí hlavou.

Jako nebe a dudy

Když na konci září vypadl ze sestavy na čtyři zápasy v řadě, definitivně se rozhodl z klubu odejít. Navzdory tomu, že poté znovu dostal šanci nastoupit. „Shodou okolností proti Soči a zahrál jsem fakt dobře. Druhý den mi hned volali, že o mě mají zájem. Hned jsem věděl, že do toho jdu," líčí ostravský rodák.

„Jsem za přestup strašně rád. Až teď jsem zjistil, že i v Rusku jde dělat hokej profesionálně. Na Sibiři to bylo o tuhé defenzivě, spoléhali jsme hlavně na Sašu Saláka v brance. V Soči mi to naopak připomíná americkou mentalitu, pořád chtějí hrát aktivní hokej. Fakt si nemám na co stěžovat, je to jako nebe a dudy," září štěstím Polášek, jenž v novém působišti zapsal ve 22 zápasech šest kanadských bodů a klub se drží na postupových pozicích do play off KHL.

Po zkušenostech se sibiřskými mrazy si život v letovisku na pobřeží Černého moře užívá. „Pět dní z týdne svítí sluníčko a i teď v prosinci můžete venku chodit v mikině. Podíváte se na jednu stranu, vidíte moře a sluníčko, na druhé zase zasněžené hory. Když máme volný den, vyrážíme do nich s přítelkyní na výlet. Lyžovat ale nechodím. Sice to nemáme zakázané, mám ale o sebe strach. Nepotřebuju udělat hloupost, která by mě stála sezónu." říká.

Bydlí v olympijské vesnici, a tak sní o Koreji

V dějišti posledních ZOH bydlí, stejně jako zbytek týmu, v bývalé olympijské vesnici, denně prochází olympijským parkem. „Všechno mi tam i po čtyřech letech od olympiády přijde jako nové, snad až na pár narychlo sbitých sádrokartonových zdí ve vesnici. Z některých sportovišť udělali tenisové centrum, z jiných zase krasobruslařské. Po olympiádě postavili okruh pro formule 1, každý den po něm jezdí spousta aut," vypráví Polášek.

Přiznává, že přestupem do Soči začal o blížících se hrách v Pchjongčchangu takřka denně přemýšlet. „Tím, jak mám olympijský park i vesnici každý den na očích, si představuju, jaké by to bylo jet v únoru na olympiádu do Koreje. Fakt to nosím v hlavě," zasní se.

Za národní tým přitom žádný velký turnaj dosud neodehrál. „Mám trošku nevýhodu, že jsem nenastoupil na mistrovství světa, ale myslím, že na mezinárodní hokej mám a na olympiádu bych se trenérům hodil," soudí vousatý bek, jenž má na kontě 24 reprezentačních startů a tři góly.

Jan Škvor (Moskva), Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Reprezentace

Filtr článků - Reprezentace