Hlavní obsah

Nemám se za co stydět, říká desátá chodkyně světa Drahotová. Těší se na přítele i telefonát sestře

sob (Rio de Janeiro)Sport.czPrávo

Radost z úspěšně zvládnuté olympijské premiéry se v chodkyni Anežce Drahotové mísila s mírně nenaplněnými vlastními očekáváními. Mezi 75 účastnicemi závodu na 20 km se v posledních dvou kilometrech probila na závěr elitní desítky. „Myslela jsem na lepší výsledek. Olympiáda byl můj sen asi od patnácti let,“ vyprávěla jednadvacetiletá chodkyně.

Foto: Robert F. Bukaty, ČTK/AP

Chodkyně Anežka Drahotová (vpravo) na OH v Riu.

Článek

Převládá ve vás tedy teď po závodě spíš zklamání?

S ohledem na to, jak se ta sezóny vyvíjela, myslím, že to není nic, za co bych se měla stydět. Ale přece jen... Byla jsem dobře připravená, fyzicky i psychicky, všichni mě strašně podporovali, šla jsem do závodu s tím, že tam nechám všechno, i když to letos nebylo ideální. Nemám se na co vymluvit.

Do půlky závodu jste se držela v elitní skupině, chvílemi i na čele.

První půlka byla pomalá, šlo se takticky, pak se začalo zrychlovat. Já to čekala, ale cítila jsem, že v té skupině už nejsem. Pak jsem se snažila bojovat, trochu mě mrzí ten konec, soupeřky nebyly moc daleko, ale já neměla víc sil.

Jak jste snášela značné vedro? Byl vítr vanoucí od moře osvěžující?

Když jsme sem přijeli, říkala jsem si, že vítr je dobrý a není takové horko, jenže z asfaltu to stejně šlo. Nakonec to nebylo tak strašné, že by mi z vedra bylo zle.

Bylo vám jasné, že se závod na desátém kilometru láme?

Já se snažila o tom nepřemýšlet. Když jsem byla o hodně mladší, o ničem jsem nepřemýšlela, šla do toho a většinou to bylo lepší. Tady jsem se jen snažila držet v té skupině co nejdéle, protože jak z ní vypadne, těžko se bojuje. Ale prostě to nešlo...

Projevila se dlouhá zdravotní pauza po loňském mistrovství světa v Pekingu?

Ten výpadek byl skoro tři čtvrtě roku, ale poslední dvě soustředění jsem se do toho zase dostala. Povedlo se i mistrovství republiky v cyklistice, ale musí se to všechno sejít. Vloni jsem byla připravená na sto procent, bohužel přišlo zranění. Teď jsem šťastná, že jsem zdravá, hodně lidí mě podporovalo i podél trati, slyšela jsem český tým, i když jsem se bála, že tu nebude velká divácká podpora. Bolelo to, ale jsem ráda, že jsem mohla být součástí téhle akce.

Váš problém s nohou už je definitivně vyřešený?

Měla jsem odtržený kus fascie, obalu kolem kosti. Nebyla to příčná zlomenina, spíš podélné porušení té kosti. Díky Pavlu Kolářovi jsme zjistili, že to jde až z lopatky, jak se postupovalo postupně výš a výš. Pracujeme na tom, aby tělo bylo v rovnováze, nikam se nevychylovalo a nevedlo to k dalším zraněním. Myslím, že jsme na dobré cestě.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Jsem ráda, že to mám za sebou, moc se těším, až zavolám své sestře, dlouho jsem s ní nemluvila a slíbila jsem, že jí po závodě zavolám. Pak se těším na atletický stadión, kde jsem ještě nebyla. Těším se i na biky, na kluky moderní pětibojaře. A taky se těším domů na přítele, který tam na mě čeká.

Reklama

Související témata: