Hlavní obsah

Myslel jsem, že vyhážu všechno jídlo, říkal zničený Kulhavý, ale plánoval oslavy větší než po zlatě

Rio de Janeiro

Vypadal zničeně, ve tváři se mu zračila bolest. Ještě pár desítek metrů před cílem nedělního olympijského závodu horských kol v Riu měl Jaroslav Kulhavý daleko k euforii ze stříbra, pro něž nezadržitelně mířil. Až před cílovou páskou se mu po tváři rozlil blažený úsměv. „Měl jsem děsné bolesti žaludku, ale medaile je super. Prostě fantazie,“ rozplýval se český biker.

Foto: Adrees Latif, Reuters

Jaroslav Kulhavý v technické pasáži olympijského závodu.

Článek
Fotogalerie

V Riu jste ke zlatu z Londýna přidal stříbro. Přiblížíte rozpoložení dvojnásobného olympijského medailisty?

Je mi skvěle na duši. Pro mě šlo o maximum. Na první místo jsem neměl. Po zlomenině ruky v březnu jsem v medaili vůbec nevěřil. Chyběl mi tréninkový základ, dva měsíce přípravy.

Přestože na startu jste stál v první řadě vedle pozdějšího vítěze Schurtera, do první zatáčky jste najížděl v třetí desítce. Co se přihodilo?

Sice jsem si před startem oklepával boty, ale nějaký písek se mi zachytil na tretru a já při prvním zabrání nohu vytrhnul z pedálu. Naštěstí bylo zaváděcí kolo široké, dalo se dobře předjíždět. Ale stejně jsem musel jet opatrně, protože jsem předpokládal, že trať rychleji vyschne a vzadu měl hladkou gumu, což byl zpočátku problém.

Stejně jako na hrách v Londýně či na posledním testu při mistrovství světa v Novém Městě jste vpředu zůstal jen se Schurterem.

Většinou je scénář stejný. Tentokrát jsem ale tušil, že Nino bude silnější. Bolel mě žaludek. A jakmile jsem zrychlil, myslel jsem, že vyhážu všechno jídlo. Snažil jsem se tahat na rovinách, abychom vytvořili náskok. Ale zatímco Schurter jel pro výhru, já na medaili.

Kdy bolesti žaludku začaly? Máte zdání, čím byly způsobené?

Vůbec netuším. Měla to spousta lidí. Jsem rád, že mě to chytlo až při závodě, nikoliv před. Problémy jsem měl od třetího kola, ale věděl jsem, že jedeme dobře. Pro mě byla za dané situace medaile úspěch. Nino moc nestřídal, ale jeho taktiku chápu. Byl silný. Poslední kolo jsem jel opatrně, čistě a bez defektů. Nechtěl jsem ztratit závod.

V Londýně jste šel na stupně v holínkách, tady v žabkách. Proč?

Ostatní boty jsem nechal doma, protože se mi v nich moc dobře nechodilo. Vybral jsem ty, které pro mě byly nejlepší. Závodil jsem v Brazílii, tak přece nepůjdu v normálních botách.

Jak chutná stříbro v porovnání s londýnským zlatem?

Super. Ještě v Tokiu přidám bronz a mám kompletní sbírku. Pak už si jenom vyberu nějakou hezkou rakev a budu čekat, až to přijde.

S medailí z Londýna jste v euforii při oslavě otvíral pivo. Stříbrnou medaili ušetříte?

Uvidíme. Bezprostředně bych potřeboval půjčit peníze a něco na oslavu nakoupit. Otvírák jsem si nebral, ale kluci z týmu snad mají (směje se).

Budou oslavy stejně bouřlivé jako po Londýně?

Ještě větší. Byl to strop, líp jsem se za daných okolností připravit nemohl. Chci vyhrávat, ale ještě budu mít šanci. V Tokiu si se Schurterem dáme rozstřel. (ram)

Reklama

Související témata: