Článek
Třiačtyřicetiletý sportovec přišel o obě ruce před více než třiceti lety. „Ten incident se odehrál v roce 1983. Bylo mi deset. Sport mi pomohl vrátit se zpět (do života). Hrál jsem zpočátku fotbal," vzpomíná Egypťan.
Ukázalo se ale, že to nebyla správná volba. „Když jsem hrál, ztrácel jsem stabilitu a pořád padal na zem," směje se otec čtyř dětí. „Tak jsem s ním seknul."
„Trávil jsem čím dál víc času v centru pro mladé sportovce, hra (stolní tenis) se mi líbila, znal jsem pravidla, tak jsem se pustil do hraní," popisuje Hamato.
Jelikož nemá raketu čím uchopit, musí si pomáhat ústy. Údery do míčku pak provází typickým švihem hlavou, aby balónku přidal potřebnou razanci.
Hamato nezastírá, že se musel vypořádat s obdobím, kdy ho hraní fyzicky bolelo. Ale s vytrvalostí a naprostým odhodláním všechny překážky zdolal. „Nic není nemožné. Stačí chtít a vyvinout patřičné úsilí," říká Hamato, jemuž se splní sen a zúčastní se paralympijských her v Riu. Ty začínají 7. září.
