Článek
Evidujete všechny ty rekordy?
Zakončit rok jako jednička je cíl, který bych si chtěla splnit. Ještě ale není konec sezony. Doufám, že to klapne, budu se o to ještě pár turnajů snažit.
Při pohledu na váš žebříčkový náskok (téměř dva tisíce bodů) to vypadá skoro jistě, ne?
Hodně mi pomohlo, že jsme vyhrály US Open. Poslední turnaje roku ale nemám v plánu hrát s Taylor. Ona si chce pojistit hlavní soutěž v singlu na Australian Open.
Je to pro vás se dvěma grandslamy a celkově sedmi tituly životní sezona?
V roce 2022 jsme měly s Bárou (Krejčíkovou) tři grandslamy, ale já to nerada porovnávám. Každá sezona má něco do sebe, své vzpomínky. Teď už neumím říct, jak jsem se tehdy cítila. Ale tohle je určitě povedený rok, vyhrát Sunshine Double, Madrid, další tisícovku s někým jiným… Za mě je to fakt super. Teď, když tu sedím, tak řeknu: Ano, je to nejlepší sezona.
Jaké teď bylo vyhrát po boku Američanky (Taylor Townsendové) v USA? A zároveň získat kariérní grandslam s druhou spoluhráčkou?
Super. Tím, že tam hrály ve finále tři Američanky, atmosféra byla pro mě trošku jiná, bylo cítit, že jich je moc a já jsem byla tak nějak stranou. Ale špatně jsem to nebrala. Byla jsem ráda, že se to povedlo, s Taylor jsme pak šly na večeři. Tím, že jsem letěla až další den, tak jsme si to užily. Občas jsem měla pocit, že je pro mě US Open zakleté, tak jsem ráda, že se to povedlo.
Martina Navrátilová vévodila deblovému žebříčku 237 týdnů, to už není tak daleko k prvenství i v této kategorii, že?
Já myslím, že je. Vypadá to kousek, ale je to hrozně daleko. Týdny naskakují pomalu. Není to úplná rychlovka, i když je to ‚jen‘ 37. Jdu postupně. Když se daří, je odměnou i pozice. Chci být hlavně zdravá a hrát dobrý tenis. Když se bude dařit a náhodou to překonám, budu obrovsky ráda. Martina je ohromná legenda. To by byl úžasný úspěch. Ale za mě je velký úspěch i to, že se k ní blížím.
Lákalo by vás zahrát si s ní?
Bylo by neuvěřitelné stát na stejné straně. Třeba by mi ještě dala nějaké rady.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste ukončila spolupráci s Barborou Krejčíkovou a vyhlédla si právě Townsendovou?
Já byla v pozici, že jsem hledala, tak jsem jí napsala. Věděla jsem, že je předběžně domluvená, hrávala turnaje víceméně se stejnou hráčkou, musela jsem ji oslovit já. Už jsem proti ní pár zápasů odehrála a věděla jsem, čeho je schopná, jakým stylem hraje. Věřila jsem, že naše kombinace může stvořit silný pár. Víme o sobě hrozně dlouho, od juniorek, kdy byla jednička, ale nebavily jsme se. Občas ahoj, nic víc tam nebylo, až když jsme začaly hrát, tak jsme se sblížily.
Zvládáte společně lépe ten velký tlak?
Potvrzovat pozici není vůbec jednoduché, hráčky proti nám nemají co ztratit, kolikrát hrají lépe než v jiných zápasech, ale jakmile my hrajeme dobře, tak víme, že jsme skvělý tým. Když to nepadne, stane se, byl špatný den, všichni jsme lidi. Nejdůležitější je pro mě ale ta cesta, snažit se trénovat, zlepšovat, být lepší člověk. Jsem hrozně vděčná, jak jsme se sblížily, že si to na kurtu užíváme. Myslím, že už nemám nikomu co dokazovat, hraju to pro sebe, každý další titul je obrovský bonus, ale ten chtíč po dalších výhrách tam pořád je.
O Townsendové mluvíte tak hezky, ještě jste se za tři sezony nepohádaly?
Ne. Není moc příležitost (usmívá se). Když jsme v singlu, jsme každá víc se svým týmem, necháváme si prostor, během zápasů se pak všechno točí kolem tenisu. Ale co se změnilo oproti začátku, je, že si dokážeme říct cokoli. To je hrozná pomoc, když dokážete říct svůj názor, co cítíte, co potřebujete.
Takže další rok zase spolu?
Ještě jsme se o tom nebavily…
Vyhrát kariérní grandslam se dvěma různými spoluhráčkami je unikát. Čím jste to podle vás dokázala?
Myslím, že asi jsem trochu chameleon. Dokážu se přizpůsobit hráčkám, vypomoct jim, když to jde, dokážu zahrát víc nebo míň, co je potřeba. Taky doufám, že ve mně cítí podporu, ať se děje cokoli, jsme tam dvě. Mám cit, že se dokážu přizpůsobit, ať už je tam prostě kdokoli.
Tenisová přátelství bývají křehká, vydrží vám to?
Nikdy neříkej nikdy, ale doufám, že to vydrží. Často už jsem Taylor zvala do Prahy, říkala, že musí přijet. Evidentně ale naše plány vypadají, že se všechny uskuteční až po kariéře. Je tady spousta věcí, co musí vidět, spousta jídla, co by měla ochutnat. Až se to bude blížit, udělám jí seznam.
Teď existují snahy čtyřhru víc upozadit. Cítíte se jako světová jednička i jako bojovnice za debl?
Určitě, doufám, že to tak ostatní deblistky a deblisté vnímají. Můj rozpis se ale pořád dělá podle singlu a turnajů, kam se dostanu. Ale cítím zodpovědnost, jsem na straně deblistek, snažím se říct svůj názor, jak to vnímám, když se cokoli řeší.
Letos jste nastoupila na US Open i v mixu a s Britem Pattenem jste vyřadili nasazené jedničky Djokoviče se Sabalenkovou. Jaké to bylo?
Určitě to bylo moc fajn. Dát na mečbol eso Djokovičovi si asi zapamatuju navždy. Určitě mě to překvapilo. To se jen tak někomu nestane.
Dovedete si teď představit, že přijde den a budete hrát jen debl?
Nedokážu. Teď určitě ne. Hodně se to bude odvíjet od singlového žebříčku. Kdyby se náhodou stalo, že spadnu a budu hrát kvalifikace, musela bych zvažovat, co a jak, momentálně ale nemám v plánu, že bych pokračovala dlouhodobě jen ve čtyřhře.
Ve středu letíte do Číny na finále BJK Cupu. Další trofej na cestě?
Delší dobu jsem nereprezentovala, ale týmové akce mám moc ráda. Je to změna hrát za Česko a taky velká čest. Těším se, že se sešla tak silná sestava. Holky jsou ve formě, atmosféra bude skvělá jako vždycky a doufám, že to klapne. Snad to bude mít krásnou tečku na závěr.
