Kruté. Nikdo tenhle souboj nechtěl, posteskla si Hlaváčková při vidině české bitvy o bronz

Ano, je to nesmírně těžké. Asi by to bolelo méně, kdyby nešlo o semifinále olympijského turnaje. Obě jsme chtěly s Luckou vybojovat v Riu zlato. Myslím si, že to muselo být někde napsané. Způsob, jakým jsme tentokrát prohrály, asi nikdo nevymyslí. Musíme se oklepat, co na to říct. Všichni nám finále přáli, všichni nám přišli fandit. A vůbec si nedovedu představit, co se dělo doma.

Musíme to nechat Martině Hingisové, protože oba mečboly byly na ní a oba je zahrála neskutečně solidně a zkušeně. Jenže co můžeme od takové šampiónky čekat? Já jsem tam měla vběhnout v prvním mečbolu, kdy hrála delší výměnu... To je prostě naše týmová chyba.

Samozřejmě. Měly jsme dva brejky. Ale na druhou stranu Švýcarky neuvěřitelně změnily taktiku, hrozně se uvolnily a strašně do toho začaly jít. To už nebyl tenis, který se hrál do toho stavu. Hodně se zlepšily. Zaslouží uznání.

Na oko jsem v třetím setu viděla normálně. Tam přišlo pár chyb a najednou se vše začalo sypat. Ale doufaly jsme do posledního gamu. Věřily jsme, že když to mohly otočit Švýcarky, tak my taky. Ale ony zahrály lépe, předčily nás v servisu a my je netrefily do oka (směje se).

To jsme dělaly, jde o naši hru, ale bohužel. My jsme nebyly nějak nervově svázané, spíše jsme chtěly pokračovat v tom, co jsme hrály a Švýcarky začaly super reagovat.

Je to dost kruté i vzhledem k tomu, co se stalo. Musíme se popasovat s takovou prohrou a jít do souboje o bronz s dalším českým párem. Ale přijely jsme pro kov, který zatím nemáme. Snad ho vybojujeme. Minimálně zůstane v Česku a někdo z nás holt bude bramborový. Je to tenis, je to sport, z něhož se nestřílí. Jenom občas do oka  (směje se).

My jsme zvyklé z turnajů proti sobě nastupovat, máme kamarádské vztahy, ale odsud podsud. Pořád jsme soupeřky, v tenise je to složité. Ale je jasné, že nikdo v českém týmu si tenhle souboj nepřál.